The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Horst Schmidt (* 1939)

• narodil se 18. května 1939 ve Vejprtech

• tatínek padl na východní frontě, rodina po válce nebyla odsunuta

• od roku 1956 pracoval u požárního útvaru při Dole Rovnost, který spadal pod podnik Jáchymovské doly

• práci vykonával po všech jáchymovských dolech, kde pomáhal zraněným osobám

• v roce 1961 nastoupil na vojnu a po návratu se do podniku již nevrátil

• později pracoval jako pošťák ve Vejprtech

• v roce 1968 jeho maminka a sestry odešly z ČSSR

• v polovině roku 1989 bylo nakonec i jemu vyhověno a mohl se s rodinou vystěhovat za příbuznými do západního Německa

• sametovou revoluci, během níž se na konci roku 1989 zhroutil v Československu komunistický režim, prožil v uprchlickém táboře v Norimberku

• v roce 2023 žil s manželkou v Hesensku

Horst Schmidt měl jako jeden z mála sudetských Němců štěstí, že se jeho rodiny po konci druhé světové války netýkal odsun Němců z Československa. Avšak osud ho nešetřil. Již od útlého věku musel snášet mnohé útrapy, už jako malý chlapec se musel srovnat s tím, že tatínek narukoval do války. Bojoval na východní frontě a zahynul tam. Maminka tak na výchovu dětí zůstala sama. Rodina si zažila těžké chvíle i po konci války, protože protiněmecké nálady byly všudypřítomné.

„Chodili k nám dva čeští chlapi a v bytě si vybírali, co nám vezmou. Maminka měla fungl nový šicí stroj. Hlavici z něj raději zahrabala do brambor ve sklepě,“ říká pamětník. „Jeden z těch chlapů k nám přišel, dělal teror a ptal se, kde máme hlavici z šicího stroje. Pak ho napadlo jít s námi do sklepa. Poručil nám, abychom dali brambory na stranu a mohl hledat hlavici. Maminka nechtěla, a tak vytáhl pistoli a do brambor střelil.“

V roce 1956 dostal Horst Schmidt pracovní nabídku, aby nastoupil na místo hasičského záchranáře k podniku Jáchymovské doly. Sice ještě nesplňoval podmínku, že mu musí být osmnáct let, ale práci získal, poněvadž si v Jáchymovských dolech vážili jeho šikovnosti. Pracoval v hlavní budově, která se nacházela hned vedle nechvalně proslulého uranového tábora Rovnost, kde otročili v nelidských podmínkách političtí vězni. Ve stejné budově působila také Báňská záchranná služba s ošetřovnou a výzkumný ústav. Nejen v místě pracoviště, ale také po všech jáchymovských dolech Horst Schmidt denně jezdil a zachraňoval poraněné civilní zaměstnance i vězně.

Pamětník vzpomínal, že během práce zažil nepříjemnou zkušenost s vedením tábora Rovnost. Hasičskému sboru se porouchalo auto a bylo nutné sehnat svářeče na opravu. Zaměstnanci dostali tip na jistého vězně, velmi zručného evangelického faráře. A právě Horst Schmidt si vzal na starost, že se s ním domluví. Nakonec všechno proběhlo tak, jak mělo, a pamětník jako odměnu daroval vězni pět krabiček cigaret.

U předávky kuřiva však Horsta Schmidta někdo udal. U táborové brány ho zatkli a předvedli k veliteli tábora. Po nepříjemném hodinovém výslechu byl nakonec propuštěn a velitel mu ještě pohrozil. „‚Dneska dáte vězni cigarety a zítra pistoli,‘ řekl mi velitel, když jsem odcházel z výslechu,“ vzpomínal pamětník. Ještě po měsíci ho předvolala Státní bezpečnost na výslech do Jáchymova. Trápila ho tři hodiny a dostal prý i „přes hubu“.

V roce 1989 dostal souhlas k odchodu do Německa

Během své služby u důlních hasičů zažil, jak dozorci zastřelili ze strážných věží jednoho vězně. „Házeli mu prý nějaké papírky do drátů, do ostřelovacího pásma. A prý ho tam poslali, aby je sebral,“ tvrdí pamětník. Slyšel také, že se trestanci pokoušeli z tábora Rovnost dostat ven podzemní chodbou. „Provrtali si ji pod silnicí, ale než se jim podařilo utéct, tak je drapli. Bylo prý tam pak čoro moro,“ dodává. 

K roku 1961 se začaly doly pomalu rušit, a pamětník proto nastoupil po odkladu na vojenskou službu. Po návratu do civilu mu nabídli, že u podniku může zůstat, ale přesunou ho na Příbramsko. Odmítl však a podal výpověď. Nově začal pracovat jako pošťák v rodných Vejprtech. V roce 1968 se jeho maminka a sestry rozhodly, že opustí Československou socialistickou republiku (ČSSR) a usídlí se natrvalo v Německu.

Horst Schmidt měl v tu dobu již vlastní rodinu, a proto svou rodnou zemi neopustil. Tento postoj se změnil až na konci osmdesátých let, kdy začal pravidelně podávat žádosti o vystěhování za příbuznými do zahraničí. Úřady mu je soustavně zamítaly až do druhé poloviny roku 1989, kdy rodina získala povolení vystěhovat se do západního Německa, kde žila i v roce 2023, kdy Horst Schmidt poskytl rozhovor Paměti národa.

Jako mladík nastoupil k důlním hasičům

Horst Schmidt se narodil 18. května 1939 ve Vejprtech do německé rodiny. Maminka proto pečovala o malého Horsta a jeho sestry sama a pomáhali jí příbuzní. 

Pamětník si dobře pamatuje na konec války. „Když jsme se stěhovali, Rusové řekli mojí mamince a strejdovi, že jestli můžeme, tak ať si náš nábytek raději odvezeme do Bärensteinu. Ten je hned naproti Vejprtům. Rusové tvrdili, že nám ho Češi seberou a že nám ho pomohou odvézt. Ale my jsme říkali, že si ho necháme doma, že nám nic nevezmou. Ale ono to dopadlo přesně tak, jak Rusáci říkali – Češi nám nábytek ukradli.“

Rodina zůstala ve Vejprtech a malý Horst nastoupil do české školy. Začátky byly těžké, protože neuměl vůbec česky. Nakonec školu dokončil a měl se vyučit horníkem v Sokolově. Učení ho ale tak nebavilo, že se rozhodl pro útěk z učiliště a raději nastoupil jako dělník u tkalcovského stavu v textilce. Nakonec ale i odtud odešel a v roce 1956 šel ještě jako sedmnáctiletý mladík k firmě Jáchymovské doly k požárnímu útvaru. 

Bývalého pekaře roztrhal výbuch

Pamětník tvrdí, že důlní hasiči zasahovali téměř každý den. „Na šachtě Adam dělal pan Polanský z Vejprt, původně pekař. Po roce 1948 mu komunisté zavřeli pekárnu a on byl proti nim. V dole vrtal otvory pro nálože a nejspíš tam už nějaké nálože byly, a vybuchlo to a roztrhalo ho to. Ale ještě mě poznal a řekl mi, ať doma vzkážu mojí mamince, že zemře.“

Práci hasiče měl pamětník rád a uspokojovala ho. Stanice měla velký vozový park, od nákladních aut až po sanitní vozy. Horst Schmidt u Jáchymovských dolů působil až do roku 1961. Díky práci dostal dvouletý odklad vojenské služby a v první polovině tohoto roku na ni nastoupil. Po jejím ukončení se chtěl opět vrátit, ale bylo mu sděleno, že v polovině roku 1961 závody na Jáchymovsku skončily, kdyby však měl zájem, tak bude převelen do Příbrami. To ale odmítl a podal výpověď.

Několikrát mi zamítli žádost o vystěhování

Po odchodu z Jáchymovských dolů se pamětník vrátil do rodných Vejprt, kde začal pracovat jako pošťák. Večerně vystudoval v Chomutově střední školu a zakončil ji s vyznamenáním. Na začátku šedesátých let se ve Vejprtech seznámil i se svou budoucí manželkou, se kterou se v roce 1963 v Karlových Varech vzali. Manželům se následně narodili dva synové.

Rok 1968 zasáhl do života Horsta Schmidta dvěma událostmi. První vzpomínky se týkají událostí spojených s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jejich vpád prožil Horst Schmidt ve Vejprtech. „U nás ve Vejprtech přejel první tank přes hranice z Německé demokratické republiky do Vejprt. Bydlel jsem v baráku blízko u hranic. Tam byla silnice od Annabergu a Chemnitzu směrem na Boží Dar, odkud pak projížděly ruské tanky dál na Karlovy Vary. Tři dny ve dne v noci. Náš dům stál asi dvě stě metrů od silnice a úplně duněl,“ prohlašuje pamětník.

Druhá událost se týkala jeho užší rodiny. Maminka a sestry se totiž rozhodly pro odchod z Československa a nastálo se usídlily v Německu. I když měl Horst Schmidt s jejich kontaktováním potíže, tak je nakonec několikrát směl navštívit navzdory neochotě komunistického režimu pouštět obyvatele do vyspělé a demokratické západní Evropy.

Horst Schmidt pracoval a žil s rodinou ve Vejprtech až do roku 1989. Několikrát žádal o možnost legálního vystěhování se do zahraničí za příbuznými, ale neuspěl. Až ve druhé polovině roku 1989 se na rodinu usmálo štěstí, vysněné povolení dostala a odcestovala do západního Německa. Schmidtovi ale museli zaplatit veškeré poplatky, které jim ČSSR napočítala. Nakonec museli sepsat majetek, který prošel celní kontrolou, a uložili ho do připraveného vlakového vagonu.

Po příjezdu do západního Německa skončila rodina v uprchlickém táboře v Norimberku a odtud pokračovala do Hesenska, kde se usídlila. Horst Schmidt zde pak pracoval jako pošťák. Sametovou revoluci přečkali ještě v uprchlickém táboře. „Byli jsme v Norimberku jen chvíli a večer hlásili, že je v Československu s komunismem konec.“

V roce 2023 žil Horst Schmidt se svou manželkou v německém Hesensku, ve městě Kronberg im Taunus.