Karel Schmidt

„A v Opavě jsem měl tu práci, že tam jsme asi za měsíc, co jsem tam byl, jsme Němce odváželi vagónama do Německa, tak jsem vzal taky na povel ten jeden vagón a to jsme tam hlídali. Tam jsem měl problémy, tam byl takový problém, že člověk byl takovej víc lidštější. Někteří moji příslušníci se chovali k těm Němcům až drasticky. To jsem nesnesl a jednoduše, když byla ta zastávka, tak jsem je, co potřebovali, pustil z toho vagónu, aby mohli udělat potřebu. A na příští převoz už mě nevzali, že jsem moc měkkej.“

„Před tím koncem té války jsem dostal povolání na zákopy někam k Přerovu, Brodek u Přerova. Tak jsem stál na nádraží, rodiče mě doprovázeli a kamarádi, a na mě nezbylo žádné místo. Zbylo nás tam na nádraží pět, který nevyvolávali. Ti, co nás měli volat, tak nám řekli: ,Běžte domů, my vás zavoláme.‘ Asi za týden jsme dostali předvolání a kopali jsme zákopy tady na Bílé hoře. A tam byla taková zajímavost, že s náma v té partě byl i Ladislav Menšík, který nás bavil na těch zákopech.“