Tomáš Schreier

* 1948

  • "Tím, že jsme měli v Žitavě příbuzné, tak jsem tam jednou byl, seznámil jsem se s kluky, kteří lezli jako my na Hrádecku. Takže jsme s nimi měli takový jako frojndšaft a pak jsme s nimi i kooperovali, když potřebovali něco v Čechách, třeba lyže nebo lyžáky, nějaké sportovní věci, tak si to sice mohli koupit, ale nemohli to vyvézt ven. To bylo zakázané. Takže to přivezli ke mně, tam jsem to uschoval a domluvili jsme se na nějakém čase, že jim to přineseme na hranici. Přivezli jsme jim to a oni si to převzali. A zase my na druhou stranu, když jsme potřebovali jízdní kolo, oni měli Diamant, tak protislužba byla, že to sehnali. Nebo kamarád potřeboval nějaký teleobjektiv nebo foťák. Zkrátka to byl takový barter, obchod, jak se říká."

  • "Tenkrát zavřeli ve Varnsdorfu přechod. Protože jak nás obsadily spojenecké armády, tak tam nějací kluci vycpali kozu nebo namalovali kozla a napsali pod to, že to je Walter Ulbricht. Protože on měl takovou bradku a měl takový divný hlas, tak o něm řekli, že to je kozel. A to se jich, východoněmeckých soudruhů, nějak dotklo. Tak přechod zavřeli, takže se přes Varnsdorf nesmělo, a tak se muselo jet přes Polsko. Přes Frýdlant do Habartic a přes Polsko pak zpátky do Žitavy. To bylo ještě o kus dál, než kdyby člověk jel přes Varnsdorf. Nějakou dobu to bylo, ale pak to zase vrátili zpátky, takže se tam mohlo jezdit."

  • "Narodil jsem se v Žitavě, ve čtyřicátém osmém roce, v lednu. Můj otec pocházel původně z Mladé Boleslavi, ale s dědou, jeho otcem, se přestěhovali – byl ročník 1904, takže někdy v té době – do Varnsdorfu a potom do Žitavy. A vzal si německou manželku, která byla z nějaké vesnice za Žitavou. Nejdřív se narodila moje sestra, ta je o dva roky starší, a potom jsem byl na řadě já. A když tady v Sudetech po vysídlení německého obyvatelstva vzniklo vakuum, tak prezident Beneš vydal prohlášení, ať se Češi žijící v zahraničí vrátí zpátky do vlasti. Tam jim slíbili, že dostanou byt a práci a tak dále. A to bylo v devětačtyřicátém roce. Tak táta se rozhodl, že teda půjdou do Čech. A šli do Hrádku, protože to tam znal, ze Žitavy chodili do Čech na pivo atd. Zkrátka a dobře jsme se odstěhovali do Hrádku a od devětačtyřicátého roku jsme bydleli v Hrádku. Bylo tam hodně českých vystěhovalců, protože při hranicích byla smíšená manželství a taky v Žitavě byla spousta českých obyvatel. A ti se také vystěhovali do Hrádku."

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 05.12.2023

    (audio)
    duration: 01:55:32
    media recorded in project Paměť pohraničí
Full recordings are available only for logged users.

Pašování? To je jen pejorativní výraz pro výměnu zboží

Tomáš Schreier s kamarádem před horolezeckým výstupem
Tomáš Schreier s kamarádem před horolezeckým výstupem
photo: pamětník

Tomáš Schreier pochází ze smíšeného česko-německého manželství. Narodil se 26. ledna 1948 v Žitavě (Zittau) v Německu. Rok po jeho narození se rodina přestěhovala do vysídleného pohraničí, konkrétně do Hrádku nad Nisou, kde jim československá vláda nabídla byt a práci. Tomáš vyrůstal v bezprostřední blízkosti ostnatého drátu a přísně střežené hranice, která od sebe Československo a NDR oddělovala až do roku 1963. Od tohoto roku Německo pravidelně navštěvoval, legálně přes přechody i nelegálně přes „zelenou“ hranici. Coby vášnivý horolezec udržoval styky i s německými horolezci. Kromě společných sportovních setkání na českých či německých skalách organizovali i pašování zboží přes hranici oběma směry. Šlo ale pouze o individuální „výpomoc“. 21. srpna 1968 byl Tomáš Schreier na vojně ve slovenském Komárně, kde zažil příjezd „bratrské“ maďarské armády do okupovaného Československa přes komárenský most. Jako úspěšný sportovec se styky v zahraničí, skvělou znalostí němčiny a vášní pro cestování byl Tomáš Schreier z pohledu Státní bezpečnosti (StB) ideální kandidát spolupráce. Kvůli možnosti cestovat na Západ nejprve se spoluprací souhlasil, ovšem podle svého vyjádření i zápisů ve svazcích ji fakticky již nenaplnil a záhy byla ukončena. Změny v roce 1989 Tomáš Schreier podporoval a přivítal a dodnes si za tím stojí. v době natáčení v roce 2024 žil v Hrádku nad Nisou.