The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karl Schwarz (* 1968)

• narozen 4. února 1968 v městečku Zwettl v Dolním Rakousku

• jeho otec od roku 1959 vlastnil rodinný pivovar Zwettler

• na počátku 90. let otec koupil i jihlavský pivovar Ježek

• pro neúspěch jej v druhé polovině 90. let prodal

• v roce 1996 převzal Karl Schwarz ml. vedení pivovaru Zwettler po svém otci

Rodina Schwarzů po několik generací vlastnila pivovar Zwettler. Když padla železná opona, měl majitel Karl Schwarz st. vizi vstoupit na československý pivovarnický trh. Nakonec koupil jihlavský pivovar Ježek. Měl velké plány, které však narazily na nečekané překážky. Investice do podnikání v porevolučním Československu navíc málem zavinily zkázu rodinného podniku doma v Rakousku.

Karl Schwarz se narodil 4. února 1968 v dolnorakouském městečku Zwettl, které se nachází asi 30 kilometrů od hranic s Českou republikou. V časech jeho dětství tudy vedla železná opona. „Jako dítě jsem si myslel, že zeměkoule je kotouč, který má svůj konec. Myslel jsem si, že ten konec světa je právě na hranici v Československem.“

Jeho otec Karl Schwarz st. byl majitelem rodinného pivovaru Zwettler od roku 1959. Tento pivovar vlastnila rodina Schwarzů od roku 1890. Tehdy bavorský pivovarník Georg Schwarz (pradědeček Karla Schwarze ml.) hledal místo, kde by se usadil. „Nakonec zvolil Zwettl. I proto, že je tady dobrá měkká voda, která je pro vaření piva velmi důležitá.“

Na rozdíl od Československa, kde nacistický a komunistický režim přerušil kontinuitu rodinných podniků, rodina Schwarzů vlastní pivovar několik generací. „Zestátnění je pro mě hrozná představa. Nezávislost a svoboda jsou pro mě v podnikání totiž nejdůležitější.“

Po pádu železné opony měl otec vizi koupit pivovar v Československu

I proto jedenadvacetiletý Karl se zájmem sledoval pár Berlínské zdi a následně zhroucení komunistického režimu v Maďarsku a Československu.

Zvědavost rostla i v jeho otci, který si v té době řekl, že chce vstoupit na československý pivovarnický trh. „Můj otec vybudoval náš pivovar ve Zwettlu v poválečných letech, kdy šlo všechno jen jedním směrem – nahoru. Myslel si, že porevoluční Československo je podobná příležitost. Že když je všechno srovnané se zemí, může to jít jen nahoru.“

Hned v sobotu 18. listopadu 1989 vyrazili jeho rodiče směrem na Gmünd – České Velenice, aby si prohlédli, jak Československo, které právě nabývá svobody, vypadá. O několik dní později vzali na takový výlet i Karla. „Měl jsem pocit, že je tam všechno šedé a uniformní. Netýkalo se to jen barev, ale i způsobu života. Oproti Rakousku to byl obrovský kontrast.“

V Československu otec objížděl jednotlivé pivovary s vizí, že některý z nich koupí. „Do užšího výběru se dostaly pivovary ve Znojmě, Třebíči, Telči a Jihlavě.“

Během kupónové privatizace otec vyměnil kufr peněz za kufr kupónů

Volba nakonec padla na pivovar Ježek ve zmíněné Jihlavě, který Karl Schwarz st. získal díky kupónové privatizaci. „Bylo to jako z nějakého italského filmu: otec přijel do Československa s kufrem peněz, který vyměnil s dvěma muži za kufr s kupóny. Pochybuji, že ten obchod byl křišťálově čistý. Ti muži pak šli do vězení.“

Jakmile Karl Schwarz st. na začátku 90. let získal většinový podíl akcií, pustil se do investic. Neměl však příliš trpělivosti a empatie pro odlišné prostředí a atmosféru. „Všechno chtěl změnit hned.“ Vyměnil sládka, zavedl nové technologie, změnil chuť piva, nechal navrhnout nové etikety. Investoval také do rekonstrukce výrobních prostor a vybudování nové podnikové restaurace.

Kromě toho musel najmout security a trval na tom, aby se v pivovaru nekradlo. „Nerad to zmiňuji, ale ztrácelo se tam hodně piva a dalšího materiálu. V tom asi bylo to dědictví komunistického režimu: lidi neuměli rozlišovat mezi společným a soukromým vlastnictvím.“ Dědictví minulého režimu bylo znát i v přezaměstnanosti podniku. „Ježek vyráběl stejné množství piva jako Zwettler, ale pracovalo tam třikrát víc lidí.“

Zpočátku se zdálo, že zaměstnanci jsou novým změnám nakloněni a vychází Schwarzům vstříc. Pak se to ale obrátilo. Kvůli novým změnám a propouštění zaměstnanců si noví majitelé neudělali v Jihlavě příliš dobré jméno. Nálada ve městě se proti nim obrátila. Dráždila už i jejich němčina – připomínala nezahojenou kapitolu poválečného vyhnání většiny obyvatel města.

Do Ježka investovali 96 milionů šilinků, prodali jej za šestnáctinu 

Příliš se nedařilo ani samotnému podnikání. „Cena piva se nezvyšovala tak, jak jsme očekávali, tím pádem nepřicházel zisk. Každý měsíc bylo těžší a těžší udržet podnik v provozu.“

Situace dospěla tak daleko, že investice do Ježka ohrožovaly samotnou existenci domovského pivovaru Zwettler. Tehdy se syn vzepřel otci. „Řekl jsem mu, že pokud chce, abych po studiích převzal pivovar ve Zwettlu, musí Ježka prodat. On byl založený více emocionálně, já jsem viděl jasná čísla, ze kterých bylo evidentní, že v Česku nemůžeme přežít.“

Rakouský majitel nechtěl, aby se jihlavský pivovar dostal do insolvence, a tak se rozhodl pro prodej, čímž jihlavskou kapitolu svého podnikání v druhé polovině 90. let s velkou ztrátou uzavřel: „Do Ježka jsme investovali celkově devadesát šest milionů šilinků a celý podnik nakonec prodali za šest milionů šilinků.“ Na počátku nového tisíciletí získala většinový podíl v Ježkovi belgická společnost Brouwerij Martens – Bocholt, která pivovar orientovala spíše na vývoz levného piva především do Belgie, Anglie, Německa a Rakouska.

Znovu by už v Česku nepodnikal

Karlu Schwarzovi ml. trvalo několik let, než se s neúspěšným podnikáním v Československu smířil. Teprve v roce 2021 navštívil jihlavský pivovar po 24 letech znovu. „Technologicky se tam nic nezměnilo. I etikety zůstaly stejné. Změnilo se jen to, kam se pivo vyváží.“

Karla Schwarze ml. mrzí, že české pivo je dnes téměř úplně v rukou mezinárodních koncernů. Nicméně sám by se do podnikání v České republice už nepustil. Přesto je za zkušenost v jihlavským pivovarem velmi vděčný a hořkost z neúspěchu se již vytratila. 

Pivovar Ježek je dnes (rok 2022) součástí skupiny Pivovary Lobkowicz Group a. s., kterou majoritně ovládá čínská investiční společnost CITIC Group. Rakouský Zwettler je stále v rukou rodiny Schwarzů.

Karl Schwarz ml. jej v roce 1996 převzal po svém otci. Dnes žije v Dolním Rakousku s manželkou Pavlínou, která pochází z Jihlavy. Spolu vychovali dceru Karolínu a syna Karla, kteří mluví česky i německy.