Josef Šeda

* 1958

  • „Po tom 17. listopadu se udála taková událost, kdy Havel nebo… Něco, že už je to jasné. Nebo já nevím už, co to bylo za událost. Jestli někdo odstoupil z těch komunistických politiků, už teď nevím. Tak to jsem lítal po fabrice a jásal jsem, protože to bylo jasné. Teď jsem přiběhl na dílnu. Tam byli chlapi, tam byli komunisti. Oni tak koukali a nevěděli. Já jsem tam chodil a říkal: ‚Konečně svoboda!‘ Přilítl tam jeden milicionář a začal na mě řvát, že se to zvrátí, že nás hned pověsí. To jsem byl překvapený, že tento člověk zrovna, o kterým bych si to ani nemyslel, že může takto reagovat. A připadalo mi, že to myslí vážně. Kdyby měl možnost, tak by mě oběsil hned v tu chvíli, kdy mi to říkal. To mě docela zarazilo, že něco takového existuje. Já jsem to přijímal, že bude svoboda.“

  • „Když nastoupil Gorbačov, nevím, který to byl rok, tak se jakoby uvolnila atmosféra. Já už jsem měl rodinu a říkal jsem si: ‚No tak bych mohl zkusit jít dělat toho vychovatele. Ne furt dělat toho dělníka, když mám tu střední školu.‘ Tak jsem to zkusil a bylo mi řečeno: ‚Vy máte něco s vírou, že jo? Mně by to nevadilo, ale to by mi neprošlo.‘ Taková to byla řeč, mně by to nevadilo, ale tam někde kdesi by to neprošlo.“

  • „Táta nečekaně přišel brzo ráno z práce. Byly prázdniny, tak jsme byli doma. On přišel nečekaně brzo z práce s takovým zvláštním výrazem a říkal: ‚Musím se zabalit. Bude mobilizace, jdeme bojovat proti Rusákům.‘ Ve mně to vzbudilo opravdu dvojí pocit. Jednak úplně ten nejsilnější, že jsem měl strach a začal jsem brečet, bylo mi deset let. A druhý pocit byl ještě trošku takové hrdosti na toho otce, to bylo pod tím. Takže tento intenzivní zážitek... A pak ještě zážitek mám z toho, když jezdili. Protože my jsme bydleli v bytovce a pod ní byla silnice, viděl jsem tanky a obrněné vozy, pod námi vojáci s kulomety. To na mě působilo také hodně děsivě.“

  • Full recordings
  • 1

    Humpolec, 21.06.2019

    (audio)
    duration: 01:19:12
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V době sametové revoluce se probudilo něco hezkého

Na maturitní fotografii
Na maturitní fotografii
photo: archiv pamětníka

Josef Šeda se narodil 21. června 1958 v Humpolci. Prožíval šťastné dětství v době politického a společenského uvolnění, které skončilo šokem invaze vojsk Varšavské smlouvy. V době studia na gymnáziu se začal pohybovat v prostředí undergroundu a hrál na tubu ve skupině Ceres. Undergroundová komunita ho silně ovlivnila a našel zde mnoho přátel. Vystudoval pedagogickou nástavbu pro vychovatele v Soběslavi a absolvoval základní vojenskou službu u posádkové hudby Prostějov. Krátce působil jako vychovatel, ale když po něm chtěli politickou angažovanost, z místa odešel. Pracoval v mnoha převážně dělnických profesích. Josef začal hledat svou spiritualitu, až zakotvil v katolické církvi. V roce 1984 se oženil s Jaroslavou Benešovou a zapojili se do křesťanské komunity. V té době začal vnímat sledování Státní bezpečností. V druhé polovině 80. let se Josef znovu ucházel o pozici vychovatele. Na místo ho ale nepřijali kvůli jeho víře v Boha. Josef se podílel na sběru podpisů pod petici Augustina Navrátila za náboženskou svobodu. V týdnu po 17. listopadu 1989 chodil na manifestace v Humpolci a 27. listopadu během generální stávky promluvil k demonstrantům z pódia. S dalšími věřícími založil místní buňku Křesťanskodemokratické strany. Rok pracoval na úřadu práce v Humpolci, poté začal podnikat a založil reklamní agenturu, která funguje dodnes.