Jan Šefl

„Já jsem byl danej taky na práci zásobovače chleba s německým šoférem. A vozili jsme patnáct set až šestnáct set vek z pekárny německý. (...) Rusové tam prohazovali sníh. A my jsme jezdili s chlebem, a protože se muselo stát, tak cítili ten chleba z toho auta. A oni říkali: ‚Davaj! Davaj!‘ A já jsem otevřel vzadu ty dveře, (...) neodolal jsem a vyhodil jsem jeden chleba. (...) A oni se o něj poprali, lopatama. Tak jsem hodil ještě jeden. A bylo zle. Tam byli mladíci čtrnáct, patnáct, šestnáct let, který měli pušky, a ty to hlídali, ty ruský zajatce, a ty vystřelili. Ale do nich nestříleli. Do nich ne. A my jsme přijeli a už tam byla hláška, že se tohleto stalo. Tak jsme byli zavolaný do kanceláře front führerovi Kölnovi. A on říká: ‚Kdo vyhodil ten chleba?‘ A my jsme mlčeli. (...) Tak povídal: ‚Tak před válečnej soud!‘ Tak já jsem vystoupil a povídám: ‚Já jsem to vyhodil.‘ (...) A mě vzal za límec a o dveře mě začal mlátit. Jak to, že jsem to vyhodil našim nepřátelům? Jak to, že jsem je podporoval?“

A pak mi určili mně práci na německé ponorkové základně. Nejdříve jsem dělal venku. Práci s níž jsem se dosud nikdy nesetkal. Naší skupinu asi osmi lidí zaučovali na práci v kesonu. To byla železná báň, o průměru 10x12 metrů. Do ní jsme lezli po žebříku nahoře a pouštěli nám tam stlačenej vzduch. Že jsme museli dělat takhle (tahat se za ušní boltce pozn. red.) aby tam ten vzduch pustily. Třiadvacet metrů. To znamená, že tu vodu to muselo vytlakovat. Protože to byly kesony, se tomu říkalo. Keson a ten vahou klesal. Ale byla pod ním voda. A my jsme tu vodu s tima škeblema, pod tím, aby to mohlo klesat , tak jsme to vybírali a posílali jsme to komínem. To byl udělanej komín. Komínem jsme to posílali nahoru. No ale taky, to se stalo za mě, že když tim komínem to vytahli nahoru a teď ten komín (nádoba s pískem, pozn. red.) padnul a ten komín letěl, spadnul dolu a tím tlakem, když byl ten kluk byl u toho, tenkrát mu to roztrhlo plíce. Roztrhnulo mu to plíce. Ten tlak se ještě stal... a on tam byl dole. A dostali jsme volno na to. Jako češi, dostali jsme na to volno.