Otakar Seidl

„No tak proč jsem vstoupil do KSČ… To jsem vstoupil v roce asi 1980, jak jsem právě přišel ke sboru, tak asi po dvou letech jsem vstoupil do KSČ. Protože se mě nadřízení ptali, samozřejmě, všichni ti ostatní kolegové byli taky ve straně, no tak proč bych nešel taky, že jo.“

„No já jsem byl v té době na vojně. Takže už jsem byl jako mazák, už jsme měli končit vojenskou službu, ale tím, že sem přišla sovětská vojska, tak nám tu vojnu prodloužili asi o tři měsíce. Vůbec jsme o tom nevěděli, ani ti naši nadřízení, ti velitelé, vůbec nevěděli, že sem vtrhla sovětská armáda s těmi dalšími armádami. No byli z toho všichni pryč, člověk nevěděl, co si má myslet, najednou... Teď jsme viděli v televizi, jak v Praze ta sovětská letadla přistávají, a se mnou tam byl i kluk z Prahy a ten brečel, ten normálně brečel, ten byl z toho... Protože měl rodiče v Praze, a teď když se to vidělo, jak se sem ti ruští vojáci valí zase s tanky, se vším, tak ten úplně brečel. Já sloužil v Třeboni, to je zase dole, a sem ty vojska vtrhly, ale pak jim trvalo několik dní, než se dostaly až tam dolů, do jižních Čech. Oni hned neobsadili celé území, to trvalo postupem den, dva, než se dostali tam dolů do jižních Čech. Takže my jsme, co jsme mohli dělat, tak velitel vždycky říkal: ‚Heleďte, kluci, v noci půjdete a budete obracet dopravní značky jinak, šipky, aby ti sovětští vojáci byli zmatení a nevěděli.‘ Protože oni nevěděli, kde jsou vlastně, tak jsme chodili po nocích a otáčeli jsme značky obráceně, abychom je trošku zmátli.“