The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaroslava Semeráková (* 1941)

Sedláci si po měnové reformě zapalovali cigarety bankovkami

  • narodila se 8. dubna 1941 v Opočně

  • po válce se rodina přestěhovala na Broumovsko, kde zažila odsun Němců

  • maminka měla závažnou nemoc a nemohla pracovat

  • rodina žila z jednoho platu a peněz neměla nazbyt

  • po měnové reformě pamětnice pozorovala příkopy plné vyhozených peněz

  • v roce 1968 její manžel pracoval s dětmi ve skautu

Stará paní plakala, když odcházela

Jaroslava Semeráková se narodila 8. dubna 1941 v Opočně. Těsně po válce se rodina přestěhovala do Vernéřovic, kde si rodiče pronajali dům. Po odsunu Němců o rok později si jeden z uprázdněných domů koupili. „Pamatuji si na jednu starou paní, ke které jsem si chodila popovídat. Když se se mnou loučila, tak strašně plakala,“ vypráví pamětnice.

Dětství v pohraničí bylo kouzelné. Děti po návratu ze školy zahodily aktovky a utíkaly ven. Do školy v létě chodily pěšky a v zimě jezdily na lyžích. Nicméně peněz nebylo nazbyt. Maminka měla silné astma a navíc anginu pectoris, takže byla doma, kde chovala spoustu drobného zvířectva. Tatínek pracoval na dráze. „Jídlo jsme měli vždycky, ale peníze se u nás moc nevyskytovaly. Musela jsem nosit strašně kousavý kabát, který jsem nenáviděla, ale nedalo se nic dělat, na nový nebylo,“ vypráví pamětnice.

Lidé vyhazovali bezcenné peníze

Nezapomenutelným se stal rok 1953, kdy se uskutečnila měnová reforma. „V příkopech se najednou válela spousta papírových peněz. Chlapi, když šli z hospody, tak si zapalovali cigaretu stovkou,“ vzpomíná pamětnice.

Když ukončila základní školu, rovnou nastoupila jako tkadlena do textilního podniku Veba Broumov do pobočky v Polici nad Metují. Ve Vernéřovicích Jaroslava Semeráková bydlela do roku 1961, pak se vdala a odstěhovala se s manželem Josefem Semerákem do Mladé Boleslavi.

Srpnová okupace znamenala brzký konec skautingu

Uvolnění roku 1968 znamenalo naději ke skutečně lepším zítřkům. Manžel pamětnice se v obnoveném skautu věnoval dětem. Ale po okupaci brzy nastal opětovný zákaz. „V noci 21. srpna mu volali z práce, že Rusové jedou na Prahu. První, co ho napadlo, bylo, aby schoval všechnu dokumentaci o dětech, které byly na skautském táboře,“ popisuje pamětnice osudnou noc a dodává, že je tehdy opravdu nenapadlo, že okupace bude trvat tak strašně dlouho.

Za rok po srpnových událostech již byla na mateřské dovolené, kde setrvala sedm let. Poté nastoupila do mladoboleslavského podniku Drahstav jako skladnice, odkud odešla v roce 1998 do důchodu.

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: The Stories of Our Neigbours

  • Witness story in project The Stories of Our Neigbours (Martina Opršalová Dašková)