Anna Sičová

* 1932

  • „A ještě mě napadlo, když vás stěhovali, kolik rodin z Frélichova už bylo pryč?“ „Kolik už bylo pryč? No, moc ne.“ „Hodně brzo vás stěhovali.“ „My jsme byli skoro jedni z prvních, co stěhovali.“ „Byli jste na to připraveni? Věděli jste dopředu, že půjdete pryč?“ „No, chodil nějaký chlap, a ten měl za úkol zajistit pro nás nějakou práci a bydlení, když nás vystěhovali. Nabízeli nám jít na Huzovou, tam bylo mnoho prázdných domů po Němcích, ale to jsme nechtěli. Nějakou dobu jsme pracovali u sedláka, pak se dostali na krátkou dobu … co otec přesně dělal už ani nevím. V roce čtyřicet osm nás vystěhovali a v roce padesát tři zemřel.“ „Takže to bylo tak, že někdo přišel, řekl: ´Vy musíte jít tam a tam.´ Nebylo to tak, že se otec šel podívat?“ „Ne. Přišli, ´Podívej, tady máš toto, a půjdeš ven. Nachystej se, přijedou náklaďáky, a jede se. Naložit všechno, co máš, a jedeme.´ Naše jalovice tam zůstala. Vzal si ji jeden, co bydlel v uličce u hřbitova. Pěkná jalovice to byla, tlustá, pěkná… tak si ji zadarmo vzal.“

  • „Tam bylo veselo! Žáby kuňkaly… když byly mé děti malé, tak když šly spát, vyprávěla jsem jim: ´Víš, tam ve Frélichově, tam to bylo pěkné…´ Ve slepém ramenu, co bylo vzadu, byli čápi, žáby… A žáby kuňk, kuňk, kuňk, pořád to večer šlo. V létě se v Dyji koupalo, jak ženy, tak muži, když se vrátili z pole, tehdy ještě koupelny moc doma nebyly… A tak večer, když jsem usínala, tak jsem hned za naším slyšela žabí koncert. Prostě pěkné to bylo.“

  • „Když přišli Rusové? To si pamatuji. Byli jsme schovaní ve sklepích. Můj strýc byl prvotřídní Čech, četník v Brně, a pořád říkal: ´Rusové přišli, radujme se, veselme se!´ Ráno vyšel z domu, na sklepích byli Rusové, pili tam, lidi jim nalívali, umývali se, a sotva přišel strýc s tím kolem, tak už to bylo: ´Davaj, davaj!´, to kolo. To bylo ale pěkné přivítání. Těšil se na Rusy, a když přišli…“

  • „Denn wir fahren, denn wir fahren gegen Engelland…“ „Ale víš, jak to tenkrát bylo? To byla jeden rok velká voda, všechno zamrzlo a i na Dyji byl hluboký led. A tam, jak teče ten potok, tak všechny ty kry po něm pluly. A na krách pluly děti a zpívaly, ´denn wir fahren gegen Engelland´. Prosím vás, vždy´t se mohly utopit, to byla velká voda toho jara. Už to začínalo praskat, no ale děti prostě.“

  • Full recordings
  • 1

    Uničov, 21.11.2010

    (audio)
    duration: 45:19
    media recorded in project Osudy a jazyk Moravských Chorvatů
Full recordings are available only for logged users.

Svým dětem jsem před usnutím vyprávěla o frélichovské idyle, jak krásně tam po večerech žáby kuňkaly...

Sičová Anna
Sičová Anna
photo: Pamět Národa - Archiv

Paní Anna Sičová (roz. Hubená) se narodila roku 1932 v chorvatské rodině ve Frélichově (dnes Jevišovka) na jižní Moravě. O osm let později se narodil její mladší bratr Erich, krátce na to otec musel narukovat do wehrmachtu, kde se zúčastnil bojů v severní Africe. Z války se vrátil s těžce podlomeným zdravím, následkem čehož zemřel roku 1953. Rodina Hubených byla jednou z prvních, které se musely z Frélichova vystěhovat už v roce 1948. Přesídleni byli do Brníčka. Anna Hubená se provdala za Frido Siče, taktéž Chorvata z Frélichova. Manželé mezi sebou a ostatním příbuzenstvem mluvili chorvatsky, s dětmi však už česky. Paní Sičová dnes žije v Uničově.