The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

David Šidlák (* 1964)

• narozen 16. prosince 1964 v Brně

• v mládí se věnoval trampingu

• zapojil se do aktivit tzv. Havlíčkovy mládeže

• v létě 1989 v podniku Pleas vyvěsil manifest Několik vět

• soud v listopadu 1989 se vzhledem k vnitropolitickým záležitostem nekonal

• členem okrašlovacího spolku Budoucnost

„Pro mě byla hrozná frustrace z roku 1968 a co nastalo po okupaci. Strašně jsem toužil po tom, aby se roky, respektive má idealizovaná představa zlatého období, vrátily, a měl jsem pocit, že je pro to potřeba něco udělat. Zároveň přišla Gorbačovova přestavba, která tomu také nepomohla, a do toho se objevila Havlíčkova mládež,“ vypráví David Šidlák, který v létě 1989 vyvěsil na podnikovou nástěnku manifest Několik vět, za což mu hrozilo odnětí svobody.

Kam to všechno po roce 1968 zmizelo?

David Šidlák se narodil roku 16. prosince 1964 v Brně. Vyrůstal v učitelské rodině, v okolí rozestavěného sídliště Žižkov v Havlíčkově Brodě. Davidův otec zde v roce 1968 zakládal skautský vodácký oddíl a jeho činnost a světonázor správně zrcadlila i domácí knihovna, kde se to „foglarovkami“ a dalšími tituly jen hemžilo. Právě skrze literaturu a vyprávění rodičů se David Šidlák dozvídal politické pozadí šedesátých let v Československu. Minulost pro něho tedy nebyla ničím nepopsaným. Rodiče mu vyprávěli o pražském jaru, ale i o tom, jak po srpnové invazi sami zanesli na místní komandaturu protestní notu. Nepochopitelným pro něho zůstávalo, jak lidé, kteří zažili jedno z nejradostnějších období svého života, mohli postupem času upadnout do letargie. „Doma jsme měli magnetofonový pásek s pohřbem Jana Palacha. Nedokázal jsem pochopit, že ještě v lednu 1969 šel průvod tisíců lidí. Kam všichni ti hodnostáři zmizeli a jak to mohli dopustit?“ líčí David Šidlák.

Přitom on sám si prošel svazáckými organizacemi, jako byly dětské Jiskřičky nebo Pionýr, a v prváku výpočetní techniky v Pardubicích dokonce dělal předsedu třídní organizace Socialistického svazu mládeže (SSM). Výrazný obrat nastal až vyhlášením válečného stavu v Polsku v prosinci 1981, na což obratem reagoval odevzdáním svazácké legitimace. Následně se připojil ke kamarádům a skalním trempům, s nimiž společně založil trampovou osadu s názvem Věrná trojka.

Nastavit zrcadlo svazákům

Po střední škole získal David Šidlák modrou knížku a namísto do vojenské služby nastoupil roku 1984 do výpočetního střediska národního podniku Pleas v Havlíčkově Brodě. Prostřednictvím svého švagra se připojil k partě lidí, kteří se na okresním městě pohybovali v kulturní sféře.

Gorbačovova perestrojka přinesla po normalizačním zmrazení vhodnou příležitost pro změny, které by nebyly možné bez vlastní iniciativy. Toho si byl vědom i David Šidlák, což ho zavedlo ke střetům se strukturami komunistického aparátu. Za počátek problémů s režimem se dá považovat jeho vstoupení do tzv. Havlíčkovy mládeže (HM), nezávislého občanského hnutí působícího převážně na Havlíčkobrodsku, které bylo založeno v listopadu roku 1988.

Počínání HM proti totalitnímu režimu lze označit jednoduše za geniální. Sympatizanty hnutí spojoval silný odpor vůči režimu a jedním z charakteristických rysů této iniciativy, která neměla statut organizace, a tudíž není možné hovořit o organizaci a členech, bylo naplňování programu Okresního výboru socialistického svazu mládeže (OV SSM). Místním svazáckým orgánům nastavili dokonale zrcadlo. Zároveň dokázali provokovat oficiální struktury v mezích zákona, nevznášeli politické požadavky, zúčastňovali se veřejně prospěšných akcí nebo je i sami pořádali, realizovali kulturní projekty a prezentovali na veřejnosti své myšlenky. Jméno Karla Havlíčka Borovského (dále jen KHB) bylo v názvu iniciativy použito ze dvou hlavních důvodů – jednak pro jeho vazbu na město, ale jednak a především jako symbol rebelantství proti státní moci. O nezávislé iniciativě dále hovoří David Šidlák: „Složení Havlíčkovy mládeže bylo skutečně zvláštní. Někteří byli téměř sociální případy z dělnických rodin, některý děti nomenklaturních kádrů. Ta myšlenka vznikla také tím, že právě Pavel Šimon, který byl ještě donedávna zaměstnancem Klubu mládeže Osma, který zřizoval SSM, a další přišli z polosvazáckého prostředí. Tudíž přesně věděli, jak se ona organizace chová. To byl ten prvotní nápad: Pojďme to dělat pro mladý, ale jinak než svazáci. Nebudeme mít razítka, ale ukažme jim, co všechno se dá dělat, a že nejsme jen povaleči. Měl jsem pocit, že musíme společnosti přiblížit, že jsme normální lidi, co si chtějí žít po svém.“

Během roku 1989 padlo rozhodnutí pokusit se HM legalizovat a někteří aktéři hnutí, včetně Davida Šidláka, vstoupili do Československé strany socialistické. Snahou mělo být pod politickou stranou zřídit autonomní buňku, která by zaštítila činnost mládeže. Ovšem tento pokus nakonec nebyl úspěšný. Státní bezpečnost dění kolem HM průběžně sledovala a v březnu 1989 došlo k založení spisů několika prověřovaných osob.

Podpisové archy převezli schované ve várnici

K organizačně nejzdařilejšímu počinu patřil pochod HM do Havlíčkovy Borové, který se konal 29. července 1989 ke 133. výročí úmrtí KHB. „Byla to opravdu síla, vidět, jak se lidi nebojí. Navíc Havlíčkova mládež byla v té době provařená a sledována Státní bezpečností. Pamatuji si na podepisování manifestu Několik vět, jak jsme vyzráli na Státní bezpečnost, protože Tomáš Holenda přijel spolu s Petrem Novotným v trabantu ke Stříbrným Horám, kam přivezli várnici s čajem. Podpisové archy, o které StB usilovala, pak převezli schované ve várnici nazpět do Brodu. Byla to zase jedna z těch akcí, která se pohybovala na pomezí zákonů, a proti které nemohli zasáhnout. Protože proč by parta mladých lidí nemohla vyšlápnout do Borové? Navíc Havlíček byl osobnost, kterou i oni uznávali, takže se to celé odehrálo na pomezí, kdy nás nemohli rozehnat. Ačkoli jsme nenesli žádné transparenty, byla to velká demonstrace, protože se tehdy vědělo, že Havlíčka pojímáme jinak,“ upřesňuje David Šidlák. Pochodu se zúčastnila více než stovka účastníků, na což se pečlivě připravila i StB. Do sledovací akce nasadila krom pozemních jednotek také helikoptéru a v pochodu šel zainteresovaný tajný spolupracovník František Štibor, krycí jméno Herec.

Přestala to být radostná hra s režimem

„V létě 1989 jsem vyvěsil prohlášení Několik vět na podnikovou nástěnku. A ta reakce byla následně dost tvrdá. Čekal mě velmi nepříjemný osobní pohovor s ekonomickým náměstkem Pleasu, který byl stranickou organizací pověřen, aby mi vyhrožoval. Dal mi jasně najevo, že přijdou velké perzekuce, že přijdu o zaměstnání a můžu skončit ve vězení. Přestala to být radostná hra s režimem, což byly ty první měsíce Havlíčkovy mládeže,“ vypráví David Šidlák. Po výslechu u StB bylo proti Davidu Šidlákovi vzneseno obvinění. Soudní líčení na okresním soudu v Havlíčkově Brodě se mělo uskutečnit 22. listopadu 1989. „V souvislosti se soudním řízením, kdy jsem byl obviněn a čekal na soud, hrozilo mi půl roku nepodmíněně. Začal jsem běhat a cíleně si budoval fyzičku, a to proto, kdybych šel sedět do lochu, abych to tam přežil. Žil jsem v tom, že mi reálně hrozí vězení,“ vzpomíná David Šidlák. Vzhledem k listopadovým vnitropolitickým událostem se ale už soudní líčení neuskutečnilo.

Z rozhlasu Svobodné Evropy se hned druhého dne po 17. listopadu 1989 dozvěděl hlášení o zásahu pořádkových sil v Praze. Hned odpoledne přijel s prvními informacemi z Prahy Tomáš Holenda a v podvečer se na kašně na náměstí četla první prohlášení za HM. Pokračovalo se i v dalších dnech. Vzniklo Občanské fórum a se zprávami se objížděly okolní vesnice i podniky. Vzrušené a hektické období bylo pro Davida Šidláka v závěru roku vyčerpávající, a proto se rozhodl z aktivit stáhnout. Dodnes kandiduje v obecním zastupitelstvu za sociální demokracii a zároveň je členem okrašlovacího spolku Budoucnost v Havlíčkově Brodě.