The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karla Šimková (* 1920)

• narozena 10. října 1920 v Čuníně

• zapojení do odboje

• ukrývání partyzánů v Čuníně

• po válce žila s manželem v Javorníku

• v roce 2016 žila v Čuníně

V malé vísce Čunín u Konice na Prostějovsku působilo za války několik odbojových a partyzánských skupin, s nimiž místní občané spolupracovali. Patřila mezi ně i Karla Šimková, která s manželem v domě ukrývala partyzány a také působila v místní odbojové buňce.

Na kraji lesa

Karla Šimková, rodným příjmením Šmídová, se narodila 10. října 1920 v Čuníně. Její rodný dům stál a stojí na konci obce u lesa. K domu patřil také větší záhumenek a chlévy, v nichž rodina chovala krávu, prase a další hospodářská zvířata. Karla Šimková v Čuníně prožila dětství a stejně jako otec byla členkou místního Sokola. Po obecní škole v Čuníně a měšťance v Konici vystudovala zdravotní školu v Prostějově, kde následně v nemocnici nastoupila jako zdravotní sestra.

V Prostějově se pamětnice také seznámila s o tři roky starším zubním lékařem Arnoštem Šimkem, kterého si po dvou letech známosti vzala za muže. Oba se pak přestěhovali do rodného domu Karly Šimkové v Čuníně.

Obec plná odbojářů

V té době ale již Československo neexistovalo a Konice i Prostějov se nacházely v protektorátu Čechy a Morava okupovaném nacistickým Německem. Čunín spadal pod soudní okres Konice, v němž kromě několika málo německých obcí žilo výlučně české obyvatelstvo. Značná část se ovšem s okupací nesmířila. Konicko plné kopců a lesů bylo také vhodné pro partyzánskou činnost a ukrývání hledaných osob. Působilo tam několik odbojových skupin a s několika, jako byl například Zelený kádr, partyzánský oddíl Jermak a Juraj, spolupracovali také obyvatelé Čunína.

I Karla Šimková s manželem se zapojili do odboje. Pamětnice vzpomíná, že na kole rozvážela protinacistické letáky, ale svou činnost již bohužel nedokáže datovat a také neví, pro jakou odbojovou skupinu ji prováděla. Nejspíš se jednalo o skupinu Zelený kádr, organizovanou Františkem Vychodilem z nedaleké Dzbeli, která svou činnost vyvíjela hned v prvních letech okupace a na jaře roku 1942 přešla na partyzánský způsob boje. Bohužel ji pomocí konfidentů už v září a říjnu 1942 gestapo rozprášilo.

V říjnu 1944 byla u Račic na Vyškovsku vysazena paradesantní a partyzánská sovětská skupina Jermak, která měla za úkol soustředit kolem sebe uprchlé sovětské vojáky a provádět s nimi záškodnickou činnost v oblasti Drahanské vrchoviny a Prostějovska. Kvůli zásahům gestapa se oddíl rozdělil na několik skupin. Jedna z nich, vedená Pavlem Volkovem a po jeho smrti Jevgenijem Nikolajevem Porošinem, se pohybovala v okolí Konice a od listopadu 1944 s ní začali spolupracovat také manželé Šimkovi. Mimo to Šimkovi pomáhali české partyzánské skupině pod vedením Josefa Nováka zvaného „Velký Pepa“. Několik partyzánů našlo v domě Karly a Arnošta Šimkových své útočiště. „Měli jsme dva sklepy, na půdě seno a ještě podkroví, takže jsme je měli kam dát. Příjemný to nebylo. Tam spávalo lidí,“ vzpomíná Karla Šimková a dodává, že partyzány museli také zásobit potravinami, s čímž jim vydatně pomáhal místní řezník.

Manželé Šimkovi velmi riskovali. Měli malého synka Arnošta a v domě ještě bydleli rodiče pamětnice a v případě prozrazení by se nejspíš nikdo z nich nevyhnul tvrdému trestu. Arnošt Šimek sice provozoval zubní ordinaci v Prostějově, ale pacienti s bolestí zubů za ním často docházeli rovněž do domu v Čuníně. Někdy šlo i o muže německé národnosti. Karla Šimková vzpomíná, že jakmile viděla k domu někoho přicházet, okamžitě partyzány zadem vyváděla do lesa. V případě potřeby také fungovala jako spojka a předávala zprávy mezi jednotlivými partyzánskými skupinami.

Partyzáni v okolí vykonali několik záškodnických akcí. Jednu z nejnebezpečnějších provedl partyzánský oddíl Juraj složený především z českých mladíků, kteří utekli z nuceného nasazení při kopání obranných valů před postupujícími sovětskými jednotkami. Tento oddíl se 20. dubna 1945 podílel na přepadení osobního vlaku, k němuž byly připojeny dva vozy se zbraněmi a střelivem a jejž doprovázela skupina příslušníků SS. Po zastavení vlaku partyzáni vyzvali civilní cestující, mezi nimiž se nacházel i manžel pamětnice, aby vystoupili z vlaku. Následovala přestřelka mezi partyzány a německou jednotkou ve vlaku. O život při ní údajně přišlo dvanáct mužů německé jednotky, jeden partyzán a také tři civilisté. Arnošt Šimek vyvázl bez zranění.

Během svého vyprávění Karla Šimková také vzpomíná na útok německé jednotky na partyzánský oddíl. Bohužel tuto událost opět nedokáže datovat. Vypráví, že tehdy vzala svého malého syna Arnošta do fusaku a utíkala k partyzánům. „Běžela jsem po lese a Němci stříleli na partyzány,“ vzpomíná a dodává, že se jí ani synovi nic nestalo a po ukončení střelby se vrátila zpět domů.

V pohraničním Javorníku a návrat do Čunína

Sovětská armáda Konice i Čunín osvobodila 9. května 1945. Krátce po té manželé Šimkovi odešli do pohraničního Javorníku na Jesenicku. Stali se tam jedněmi z prvních Čechů osidlujícími toto německé městečko. Ještě asi rok v Javorníku žili s místními německými obyvateli, než byli odsunuti do Německa. V Javorníku Arnošt Šimek dlouhá léta provozoval zubní ordinaci. Karla Šimková pravidelně dojížděla do Jeseníku, kde pracovala jako vedoucí sestra na poliklinice v nemocnici a u tohoto povolání zůstala až do penze. V roce 1976 se Karla Šimková vrátila do Čunína, aby se postarala o svou nemocnou matku. Zrekonstruovala dům a za dva roky po odchodu do penze se tam za ní přestěhoval také manžel. 

V roce 2016 Karla Šimková stále bydlela v Čuníně.

FALTÝNKOVÁ M., Protifašistický odboj na Konicku (na pozadí historicko-dokumentační činnosti Leopolda Färbera), diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, 2008.