The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Magdaléna Smělá (* 1939)

• narodila se 28. září 1939 v Praze

• v roce 1948 se zúčastnila XI. všesokolského sletu

• její otec František Strnad měl ve 40. letech obchod s textilem

• po komunistickém převratu obchod zrušil

• v 50. musel odejít z úřednického místa v rámci akce 70 000 do výroby

• pamětnice zažila už na základní škole perzekuci učitelů

• absolvovala Vyšší školu uměleckého průmyslu

• následně vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (UMPRUM)

• souběžně s vlastní výtvarnou činností pak řadu let působila na své domovské střední škole na Žižkově

• v roce 1960 se provdala za Václava Smělého

Magdaléna Smělá prožila svůj život mimo politické dění a nejdramatičtější celospolečenské otřesy se jí dotkly jen v menší míře, protože se věnovala především rodině, umělecké a pedagogické činnosti nebo dění v evangelické církvi. Přesto však nebyla ušetřena různých nárazů, konfrontací či zklamání. Její příběh svědčí o tom, že totalitní režimy citelně zasahovaly i do osudů lidí v tzv. šedé zóně.

Koberec od židovské rodiny

První předmět, který svědčí o tomto vtrhávání historie do soukromého prostoru, je drahocenný čínský koberec. „Otec se před válkou osamostatnil a v Haštalské ulici měl svůj obchod, ale s židovským obchodníkem Löwym, u nějž dřív pracoval, udržoval kontakt. Jednou mu pan Löwy nabídl, jestli by si od něj nekoupil nový čínský koberec. Otec se divil a on mu vysvětlil: ‚Vdávala se mi dcera a dostala koberec jako svatební dar, ale my teď jdeme do transportu.‘ Táta si koberec koupil a léta letoucí jsme ho měli na chalupě v Krhanicích. Löwyovi se samozřejmě nevrátili. Celá rodina zahynula…,“ líčí s dojetím Magdaléna Smělá.

Po osvobození se život Magdalény a její rodiny vrátil víceméně do předválečných kolejí, avšak ne nadlouho. První záchvěvy toho, že se cosi mění, pocítila Magdaléna poměrně krátce po komunistickém puči. Se sestrou Janou chodila do Sokola a jako žákyně cvičily v červnu 1948 na XI. všesokolském sletě, což byl pro Magdalénu ohromný zážitek. Akce se jí zapsala jako manifestační, téměř protikomunistická. „Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu!“ říká po více než sedmdesáti letech. „Při cvičení mužů celý stadion v jeden moment pískal – tu melodii si pamatuji dodnes.“

Postihy pro odvážné učitele

Ve čtvrté třídě dostala Magdaléna nesmírně laskavého třídního učitele Šumu. Ten děti nejen dobře učil, ale také jim třeba četl Čapkovy pohádky, na podzim jim přivezl hrušky ze své zahrady pod Milešovkou a vedl fotografický kroužek. Jednoho dne, kdy už byla Magdaléna na začátku druhého stupně, učitel Šuma nepřišel do školy a rodiče žáků začali zjišťovat, co se stalo. Nakonec vyšlo najevo, že byl zatčen, protože pomáhal bratrovi utíkat za hranice, a odsouzen na dva roky do vězení. Jedna maminka pak na něj, jeho manželku a tři děti uspořádala dobročinnou sbírku.

Krátce nato se Magdaléna setkala s dalším podobným případem: učitel Skopal, rovněž věrný prvorepublikovým tradicím a ideálům, začínal 7. března hodinu vzpomínkou na T. G. Masaryka. Někdo jej ale udal… On pak musel učit na jiné škole za Prahou a denně dojíždět.

Z obchodníka úředníkem, z úředníka zámečníkem

Nové pořádky se promítly i do života Magdaléniny rodiny: po únoru 1948 tatínek František zboží ze svého obchodu s textilem opatrně ukryl na chatě v Krhanicích – správně totiž předpokládal, že do jeho pražského bytu dorazí dříve či později domovní prohlídka –, obchod zavřel, skončil s podnikáním a našel si úřednické místo. Do roku 1953 pak jezdil kontrolovat hodnotu mléka a mléčných výrobků hlavně po středních Čechách, v rámci akce 70 000 do výroby však musel nastoupit jako zámečník do Trasporty Chrudim. Později ve stejném podniku povýšil na bezpečnostního technika.

Rodiče neměli v 50. letech peněz zrovna nazbyt, a tak si maminka Vlasta přivydělávala šitím. Ze stejného důvodu se jich prý nicméně tolik nedotkla měnová reforma. „V den, kdy byla měnová reforma, jsem měla konfirmaci. Rodiče už asi čtrnáct dní předtím plánovali, že budeme celé dopoledne v kostele a pak půjdeme na oběd do restaurace. To jsme ještě o měnové reformě nic nevěděli. Jenže pak jsme dorazili do restaurace a tam bylo nacvakáno, protože lidé chtěli utratit poslední peníze,“ popisuje Magdaléna Smělá.

Studentská léta na UMPRUM

Na konci základní školy se Magdaléna zapsala do řezbářského oboru na Vyšší školu uměleckého průmyslu, která původně sídlila v Křižovnické ulici a poté se přestěhovala na Žižkov. Během středoškolských studií Magdalénu nejvíce oslovilo modelování, a tak chtěla pokračovat na sochařském oddělení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM). V přijímacím řízení skončila první pod čarou, přijali ji však do ateliéru skla a odtud dále přešla do ateliéru keramiky.

Z pedagogů na UMPRUM Magdaléně utkvěli noblesní prvorepublikoví džentlmeni František Tichý, František Muzika a Josef Kaplický či kunsthistorička Miloslava Holubová, která pocházela z průmyslnické rodiny a na školu se vrátila poté, co ji úřadující moc v 50. letech zadržovala osmnáct měsíců ve vazbě.[1]

Ačkoli na začátku 60. let se již postupně uvolňovaly poměry, zažila Magdaléna na UMPRUM ještě v této době snahy sovětského vedení o obhajobu socialistického realismu. „Chruščov jednou napsal článek o umění a rezonovalo to úplně všude, hlavně na naší škole,“ popisuje pamětnice. „Chruščov se v článku vyjadřoval úplně neodborně, hájil socialistický realismus a kladl si otázku, proč dnešní malíři nedělají krajinku s břízkami. Z ministerstva pak zřejmě přišel příkaz, aby se kvůli tomu na UMPRUM sešel seminář. Všechny nás svolali do velké výstavní síně. A kdo tam mluvil? Hoffmeister! A tak jim lezl do zadku, že jsme si říkali, že bychom si před ním uplivli. On začal Chruščova hájit! Nechápala jsem, jak může být při své inteligenci v obhajobě tak neobratný. Lavíroval, nevěděl, co má říct… Nás studenty to úplně otrávilo.“

Manželkou pétépáka

Konec 50. let pro Magdalénu také přinesl seznámení s jejím budoucím manželem Václavem Smělým. Václav měl tehdy za sebou dva a půl roku u PTP, po kterých mohl na přímluvu akademika Lukeše dostudovat Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze (VŠCHT). Stavby v Českých Budějovicích a Pardubicích tak vyměnil za prostředí poslucháren a laboratoří, po absolutoriu si našel práci v podniku Plastimat.

Ačkoli v Československu Václav Smělý zaváděl výrobu pěnového polystyrenu a platil za odborníka i na umakarty, o významnějším kariérním postupu si jako nestraník z buržoazní rodiny a bývalý pétépák mohl nechat jen zdát – až krátce před sametovou revolucí se stal ředitelem.

Václavova rodina měla nicméně i jisté štěstí v neštěstí, nemusela se totiž vystěhovat ze své vily na pražském Hládkově. Důvod byl překvapivý: v době, kdy Václavův otec spoluvlastnil továrnu na důlní stroje, nechal ve své firmě působit organizaci komunistů. A když se někdejšímu předsedovi této buňky doneslo, že pan Smělý se má i s rodinou – tak jako mnoho jiných podnikatelů, akademiků či kulturních osobností spjatých s první republikou – vystěhovat, nelenil a účinně zaintervenoval.

V šedé zóně

Po dokončení UMPRUM se Magdaléna uchytila na své žižkovské alma mater. Získala zde místo učitelky modelování a kreslení a zastávala jej až do důchodu. To bylo dáno zřejmě i tím, že podle vlastních slov měla velké štěstí na ředitele – ředitel platil za umírněného komunistu, v roce 1968 podpořil tzv. obrodný proces a tří učitelů, kteří po 21. srpnu demonstrativně odevzdali stranickou legitimaci, se zastal tak rozhodně, že nepřišli o práci.

Jako výtvarnice a učitelky se Magdalény dotkly dobové poměry relativně málo, přece však musela například s dětmi kreslit pro obvodní výbor. Na druhou stranu ovšem pamětnice udržovala také nepřímý kontakt s prostředím disentu přes manžele Vackovy, kteří jí poskytovali samizdatová periodika či překlady zakázané literatury, a prostřednictvím setkání evangelických rodin ze Střešovic a okolí, kterých se příležitostně účastnili Jiřina Šiklová, Alexandr Kliment nebo Jiří Němec.

Zneužitá revoluce?

Protirežimní demonstrace v roce 1989 Magdaléna Smělá uvítala a účastnila se jich, od počátku však měla strach z toho, aby moc neuchopili špatní lidé.

Náznak toho, že její obava není tak úplně nepodložená, pozorovala Magdaléna Smělá již velmi záhy i na vlastní škole. Zatímco dosavadní ředitel, ač straník, platil za slušného člověka, revoluci podpořil a z vlastní vůle po převratu skončil ve funkci, na jeho a další uvolněná místa se již drali čerství absolventi AVU, kteří se ke všem zkušenějším kolegům chovali jako ke starým strukturám a aroganci vůči pedagogům „vyvažovali“ přehnanou familiárností vůči studentům. Třebaže se je nakonec podařilo nahradit kompetentnějšími pedagogy, dojem z toho, že někteří si revoluci spletli se svévolí, v Magdaléně Smělé zůstal.

 

[1] Více viz https://program.rozhlas.cz/na-styskani-nebyl-cas-7963106.