Oldřich Sobek

"Byl jsem chvíli ve funkci konzervátora státní ochrany přírody a můj ředitel na správě silnic, ten tím žil a taky tu správu silnic vytáhl vysoko, a jemu strašně vadily ty oblouky na těch cestách, když se musela něčemu vyhýbat, tak on to chtěl všechno narovnat. Jemu ležela v žaludku ta situace v Kuníně, jak se objíždí kolem zámku – tam tenkrát hospodařila VŠ zemědělská v Brně a bylo to něco strašného, tam chátral zámek, byly tam chlévy, močůvka tekla do toho parku, kde byly významné rostliny, byl tam nahovětvec, to je rarita – tak ten přišel s nápadem střihnout to rovně. Já jsem to nevěděl. Museli mu to schválit na odboru dopravy ONV, tam jsem byl pečený vařený. Tak on o to požádal. Tak odbor dopravy si musel vyžádat stanovisko odboru kultury, protože ať ten park vypadal sebehůř, měl zákonnou ochranu. A tam už byla ta komise, kde jsem byl i já. Tak jsem to dostal k vyřízení. Samozřejmě jsem vydal zamítavé stanovisko a poslal jsem to tomu úředníkovi na odbor kultury a ten musel svolat jednání a žadatel byl můj šéf Ing. Štěpánek, který mi povolil, abych dělal tuhletu práci, a najednou jednání. Já jsem tam šel, tušil jsem, o co jde, ale nehlásil jsem se ke slovu. Ten referent, který to zahajoval, říkal: ‚Tak úprava se zamítá, to je chráněný park a konzervátor státní ochrany přírody, zde přítomný, to nepovoluje.‘ A já seděl naproti tomu svému řediteli, ten zblednul, stala se z něj socha... ‚Tak já mám ve svých řadách člověka...‘"