Ing. Jan Socha

* 1956

  • „Demonstrace jsem spoluorganizoval, ale jenom ve Štramberku, případně v Kopřivnici. Jediné, co bylo, že někteří štramberští soudruzi, kteří věděli, že jejich chvíle skončila, říkali: ‚Socho, ty jednou budeš viset na těch štramberských javorech na náměstí. My tě tam pověsíme, až se zpátky vrátíme k moci.‘ A byly jiné takové výhrůžky, ale že by došlo k potyčkám jako v Praze, to ve Štramberku nebylo. Strhávali nám plakáty, dělali všechny možné překážky, zábrany, ale na fyzické potyčky nedošlo. Jenom na slovní.“

  • „Dostal jsem se na kobereček k tehdejšímu generálnímu řediteli Hanákovi. Já jsem byl odpůrce delimitování výrob. Proč musíme dělat volant na Tatrovku v Horních Počernicích a denně pro to jezdit? Nemohli bychom to dělat doma? Tady mám technologický postup, že to bude třikrát levnější a ušetříme za dopravu. A ten pan ředitel se na mě podívá, v devátém patře tehdejší ředitelské budovy, a říká: ‚Ale Socho, co by dělali ti dělníci v těch Horních Počernicích?‘ Já říkám: ‚Pane řediteli, takovou blbost řekněte za rok stávkujícím Tatrovákům, kteří vám budou stávkovat pod oknem, že nemají práci.‘ Bohužel na moje slova došlo. Tenkrát bylo v Tatře 15 000 lidí. Delimitovala se výroba i na Slovensko a jinde a Tatrováci po privatizaci neměli do čeho píchnout a stávkovalo jich mnohem víc. Takže mě mrzelo, že z patnácti tisíc tam nakonec bylo lidí tisíc.“

  • „Říkal jsem, že jsem byl tři měsíce na Novém Zélandu. Měsíc jsem chodil do anglické školy, druhý měsíc jsem si vypůjčil auto a objel oba dva nádherné novozélandské ostrovy a poslední měsíc jsem pracoval na jablečné a broskvové plantáži. Jenomže tam funguje něco, co jsme my jako generace nezažili. Tam jsou přirozené autority. Když já jsem seděl u pana domácího a dívali jsme se na televizi a zrovna tam probíhala přihlouplá hra Staňte se milionářem, tak skončili a byly tam zprávy. A pan domácí mi říkal: ‚Shut up! Drž hubu. Teď mluví nejvyšší představitelka mojí země, premiérka, paní Helen Clark. Buď potichu.‘ A já jsem mu říkal, že když mluví nejvyšší představitel mé země, můj spolužák Mirek Topolánek, premiér, tak já obvykle televizi vypínám. To jsou ty rozdíly, že v demokratické společnosti si váží svého prezidenta, svého premiéra, svého doktora, svého učitele, svého ředitele, svého policisty, svého faráře. A to tu do roku 1989 nebylo a bohužel to není ani dnes.“

  • Full recordings
  • 1

    Štramberk, 16.06.2021

    (audio)
    duration: 01:12:20
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohl být někdy starostou

Jan Socha
Jan Socha
photo: archiv pamětníka

Jan Socha se narodil 1. července 1956 ve Štramberku jako potomek starého kamenářského rodu. Rodina byla katolicky orientovaná, Jan nemohl studovat humanitně zaměřené obory. Absolvoval strojní průmyslovku v Kopřivnici a následně strojní obor VUT v Brně. Po jednoroční vojně v Českých Budějovicích nastoupil v roce 1981 do Tatry Kopřivnice, kam již předtím docházel jako diplomant a stipendista. První rok vykonával dělnické práce, následně působil jako projektant v technické profesi a v roce 1990 se stal vedoucím 140členného týmu. V listopadu 1990 se stal starostou Štramberku a v této funkci vydržel, s jednou dobrovolnou přestávkou, 20 let. Je podruhé ženatý, má sedm dětí.