Vladimír Špirk

„Jednou jsem takhle šel po dvoře, a najednou, to bylo ten den, kdy jsme tam pak měli odjet, na to naše setkání do těch Vinařic, a najednou vidím a slyším, že se rozjíždí hasičské auto, to, co elektrárna tam má, na ten první zásah a začal ten signál ‚hoří, hoří‘. Otevřely se dveře a já si vzpomínám, kdo to byl, moc dobře, a říkal: ‚Honem, honem, naskoč, naskoč!‘ No já nevěděl, co se děje, myslel jsem si, že mám jet k nějakému požáru pomáhat, a potom se mnou popojížděl, přijížděl k vrátnici, tehdy dal ten klakson, aby oni otevřeli tu vrátnici, tu bránu, a to už jsem věděl, že je zle. Že dal klakson a projeli jsme tou vrátnicí, a to jsem věděl, že to je špatně, že mě bude chtít unést, abych nemohl vést tu skupinu, a teď jsme najížděli, tma, se na to můžete taky podívat z té elektrárny, dodnes to tam je, ta situace identická, jsme najížděli na tu hlavní silnici, no a on, protože tam musel přibrzdit trošku, on nezastavil, já jsem otevřel dveře, seděl jsem u spolujezdce vpravo vedle řidiče, otevřel jsem dveře a byl jsem ochoten za té jízdy vystoupit. A teď došlo k tomu, že on dostal asi strach, a já jsem vystoupil a vrátil jsem se zase zpátky do elektrárny.“