Josef Srkal

* 1932

  • „To pak ty Židy, když neměli ještě koncentráky, vraždili bokem. Mezi Moštěnicí a Futorem byla taková roklina malinká, jinak byla rovina. Tam ty Židy odvedli, bylo tam dvě stě nebo ještě víc Židů. Museli si vykopat velkou díru. Z okolních vesnic lidi všechny nahnali tam, aby se na to dívali. Viděl jsem, když je tam stříleli, oni je postavili do řady před jámu a stříleli. Střílelo celé komando. Jeden měl před sebou mladou ženu, hezkou, snad se mu zalíbila, a nevystřelil. Ženská zůstala stát. Když stála, tak přišel Němec k tomu Němci, který ji měl zastřelit, a hned ho zastřelil, toho Němce, hodil ho do jámy a tu ženskou po něm.“

  • „Ještě vám řeknu o tátovi, on byl u Rudé armády. Oni se tam cvičili, ale náš táta a Novák nevzali zbraň do ruky, protože byli křesťané. Tak že je odstřelí, že je zastřelí a hotovo, že je fronta a ve frontě se tohle netrpí, takže je zastřelí. Oni leželi v noci a ráno je měli odvézt a zastřelit. Novákovi se zdálo, že je nezastřelí a že půjdou domů. Našemu tátovi taky, přesně to samé. Zdálo se mu, že je nezastřelí a že půjdou hned domů. Zkrátka vzali je tři vojáci a vedli je do rokliny asi kilometr vzdálené. Tak je tam odvedli a tam je měli odstřelit. Místo toho jim jeden voják řekl: ‚Utíkejte, utíkejte.‘ Tamty on nějak zabavil a oni utekli a už je nemohli nijak chytit. Schovali se někde a přicestovali ze Suchobezvodnej domů ve válce. Nechali se zarůst hrozně vousama a dělali ze sebe hrozné starce. Starce na frontu nebrali. Tak prožili válku doma.“

  • „Někteří vystoupili v Žatci nebo v Podbořanech, ale nás vezli až do Bochova, do takových dřevěných budov, kam nás nastěhovali. Odtamtud jsme si hledali místa, kde bychom bydleli. Tak jsme zakotvili v Tašovicích. V Tašovicích jsme zabrali malé hospodářství, šest hektarů. Táta šil a my jsme s Láďou obdělávali. Když měly přijít kolchozy ve čtyřicátém osmém roce, když Gottwald vyhrál, tak jsme se honem koukali odtamtud dostat pryč, abychom nebyli v kolchozu. Honem pryč. Odstěhovali jsme se na Stachov. Ze Stachova jsme pak šli do Podbořan.“

  • Full recordings
  • 1

    Siřem, 21.05.2013

    (audio)
    duration: 37:00
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V noci řádili banderovci, přes den Rusové a večer ti ostatní

Srkal orez.jpg (historic)
Josef Srkal
photo: foto Petr Zemánek a přefoceno z archívu pamětníka

Josef Srkal pochází z české evangelické rodiny usazené po několik generací na Volyni. Narodil se v roce 1932 v Moštěnici v okrese Ostrog, oblast Rovno. Jeho otec pracoval jako krejčí, matka jako švadlena, celkem vychovali osm dětí. Na začátku druhé světové války byla Moštěnice a západní část Volyně (od roku 1921 polská) obsazena Sovětským svazem. Otec Josefa Srkala byl mobilizován Rudou armádou, jako pacifista však zběhl a do konce války se ukrýval doma. Obcí za války prošla sovětsko-německá fronta, ves plenily jednotky Wehrmachtu a později i banderovců. Josef Srkal byl svědkem řady krutostí páchaných za druhé světové války. V roce 1947 přijel s celou rodinou do Československa. Obhospodařovali postupně statky v Kašovicích a v Podbořanech. Pan Josef Srkal dnes žije v Siřemi.