Anna Stančíková

„Náš dědeček uměl stavět kamna. On u Procházků postavil vysutý kachlový kamna. Takový, jaký jsou na zámcích, a pod tím byla udělaná šachtička. V těch kamnech se dalo topit. Oni si ty kamna takhle vyvrátili a on se schoval do spodu, do té šachty, a tam byl nějakej větrací otvor, takže se dalo topit. Z komína se kouřilo a on tam mohl být schovaný. Naši to věděli a v Blatnici na to přišli, až se ten barák Procházků prodal a oni to začli renovovat. Zjistili, že pod těma kamnama je taková skrývací šachta.“

„Než skončila válka, tak Angličani jak lítali, tak shazovali takové staniolové pásky, takové stříbrné lafety a my jsme to sbírali. Nebo shazovali letáky. Dávali nějaké znamení, protože v noci shazovali zbraně. Náš otec velice aktivní ty zbraně odvlekl do sklepa, do místnosti, kde jsou věci na lisování vína. Taková malá místnost a tam byly uskladněný zbraně a na tom bylo seno a sláma. Když šla (fronta), tak asi deset nebo dvanáct rodin nás bylo v tom sklepě. Každý tam měl slamník, takže tam byla jenom taková ulička, kde se dalo projít. Tam byly všechny ty tátovy sestry a babička s dědou. A navrchu v té lisovně byl sporák a na tom sporáku se vařilo. V té místnosti vedle té lisovny byly ty zbraně. Když už potom šla fronta, tak tam byli Němci a ti měli s sebou psa. Oni že se jdou podívat do té místnosti. Brácha jim říkal, že tam nemůžou, že je tam fena. Oni měli psa a že by se porvali. Nakonec jim to jen tak ukázal a ten druhý Němec řekl, ať to zavřou, a šli pryč. Jenomže ten jeden Němec se vrátil, a protože strýc Vaněk uměl německy a byl zrovna za sklepem na záchodě a slyšel, jak se tam dohadují a že se vrátí, že se mu to nezdá. Vracel se bez toho psa a strýc ho nakonec musel zastřelit. Měl pistoli. My jsme to nikdo nevěděl, protože on šel nějak dokola, že se vrátí do toho sklepa. A to kdyby zjistili, tak nás všechny vystřílí.“

„Za války byl tatínek totálně nasazený v Německu (Rakousku) a dělal ve fabrice Steyermark Graz. V tom Steyeru, co my od nich kupujeme Pandury. Tak tam za války dělal. On tam byl nejstarší z celýho lágru a vím, že už tenkrát psal mamince, aby poslala nějaký zánovní oblečení, aby obešla známé. Ona posílala vždycky balíky s tím oblečením, protože tam byli lidi hodně z Ukrajiny, Ruska, Jugoslávie, prostě z celé východní Evropy. Ti Němci posbírali ty děvečky jenom v tom, co měly na sobě. Takže aby si mohly vyprat ty šaty a takové, maminka jim posílala oblečení.“

„Když už jsem chodila do školy, měla jsem nařízeno od táty a mámy, že když budou duchny v okně, tak že nemáme chodit domů, že máme jít rovnou přes vinohrady do Javorníku. Že při nejhorším by nás zavedli na Slovensko. Protože tam za Javorníkem už jsou slovenské hranice.“