Miloš Starý

* 1954

  • „Rodiče se o nás báli, otec to silně prožíval. Drželi nás doma, abychom se k ničemu nepřipletli, nicméně hned za naším domem parkovala obrněná vozidla polské armády. Právě polští vojáci se v Jičíně ‚vyznamenali‘. Opili se a jeden z nich zastřelil asi šestadvacetiletého Jaroslava Veselého, známou zdejší osobnost, zpěváka, těžce zranil jeho dívku Bohunu Brumlichovou a zastřelil i paní Klimešovou, která tam šla. Mají pomníček na Letné, a když je výročí, pokládáme tam kytičky. Na náměstí byla velká tryzna, kde se řečnilo – tehdy se ještě mohlo. Po roce 1970, v době normalizace, se o této tragédii už nemluvilo.“

  • „Pamatuju si na to opravdu perfektně, protože ten osudný den, 17. listopadu 1989, se konal jubilejní 20. ročník Běhu 17. listopadu, který založil bývalý učitel Slávek Veselý v roce 1969 na počest událostí 17. listopadu v roce 1939, kdy zatkli studenty a odvezli je do koncentračních táborů. A onoho 17. listopadu tam pozval soudruh ředitel papaláše z kraje, z okresu, byli tam různí tajemníci. Ten den bylo pošmourno, byl to takový soumrak bohů. Někde mám dokonce fotografii. Stojíme tam, já tam dávám nástup, hrály hymny – a ti soudruzi nevěděli, že se smráká na jejich kariéry.“

  • „Mým prvním učitelem byl můj táta, typ učitele jako Igor Hnízdo. Když přišel po vojně učit do pohraničí, tak nebyl zrovna příznivcem režimu nastoleného po roce 1948. S několika mladíky tam organizovali jakýsi ozbrojený puč, ve škole měli schované pušky. Někdo to na ně řekl a do školy přišla vyšetřovat Státní bezpečnost. Jeden z estébáků seděl u klavíru, na kterém byla busta Beethovena. Na klopu mu hřebíkem vyryl pěticípou hvězdu. Moje sestra tu bustu má i s tou hvězdou, kterou otec zatřel tuší. To nejdůležitější ale bylo, že vyšetřovatelé otci řekli, že zapírat nemá cenu a že buď podepíše vstup do komunistické strany, nebo s učením skončí. Táta vstup do KSČ podepsal a myslím, že ho to pronásledovalo celý život. A byl z toho ke stáru velmi nešťastný, zejména po revoluci, když ty souvislosti všechny vyplynuly na povrch.“

  • Full recordings
  • 1

    Jičín, 18.01.2023

    (audio)
    duration: 45:42
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Nebyli jsme žádní hrdinové, z režimu jsme si ale dělali legraci

Miloš Starý pětadvacetiletý (70. léta 20.  stol.)
Miloš Starý pětadvacetiletý (70. léta 20. stol.)
photo: Archiv pamětníka

Miloš Starý se narodil 12. listopadu 1954 ve Frýdlantě. Rané dětství strávil v Mařenicích v Lužických horách, kde jeho rodiče Miloš a Maryška působili jako učitelé. V roce 1962 se rodina přestěhovala do Jičína, kde Miloš Starý absolvoval základní školu a gymnázium. Zároveň se aktivně věnoval sportu, gymnázium reprezentoval v atletice a basketbalu. Po střední škole nastoupil na vysokou školu pedagogickou v Hradci Králové. Obory tělocvik a ruštinu dokončil v roce 1978. Již v této době se začal zajímat o umění a společně s přáteli pořádal různé umělecké a recesistické akce. Například v roce 1976 obnovil tradici tzv. důstojnických večírků. Po vojně šel od školního roku 1980/1981 učit do Špindlerova Mlýna a stal se i členem horské služby. O dva roky později nastoupil jako učitel na zahradnické škole v Kopidlně, oženil se a se ženou Olgou vychovali tři děti. Během sametové revoluce v roce 1989 stál v čele Občanského fóra v Kopidlně a aktivně se účastnil místních událostí. V roce 1995 ukončil učitelskou dráhu a začal podnikat. Firma, kterou založil, později přešla pod koncern Algida. Miloš Starý působil jako manažer distribuce pro Česko a Slovensko. Po deseti letech začal opět samostatně podnikat. Zároveň se angažoval v komunální politice. V roce 2023 žil v Jičíně a připravoval výstavu obrazů Michaila Ščigola. Na dění v Jičíně se nadále podílel jako člen kontrolního výboru.