The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Steiner (* 1953)

• narodil se 6. července 1953 v Praze

• oba rodiče Walter a Věra Steinerovi židovského původu, přežili věznění v koncentračním táboře

• vyrůstal v Praze - Karlíně

• v září 1969 odešel studovat do Spojených států na pozvání příbuzných

• žil ve městě Chevy Chase ve státě Maryland a studoval na střední škole ve Washingtonu D.C.

• studium politických věd na Hamilton College ve státě New York (1972-1976)

• studium průmyslové fotografie na Fashion Institute of Technology (1976-1978)

• reklamním fotografem v New Yorku a od roku 1985 v Paříži

• od roku 1986 profesor fotografie na Paris College of Art a na Icart Photo

• v letech 1992 až 1995 žil v Praze

• žije v Paříži, má české a americké občanství

Karel Steiner dvakrát začínal život na úplně novém místě. Poprvé k tomu byl donucen vnějšími okolnostmi, rozhodl to za něj někdo jiný (jeho rodiče), však mu také bylo sotva šestnáct let. Odletěl z Československa do Spojených států po srpnové okupaci, aniž by věděl, zda se bude moci vrátit. Podruhé se rozhodl k odchodu o 17 let později. Odešel z New Yorku do Paříže, opět se musel učit nový jazyk, který do té doby prakticky neuměl. Nikde úplně nezapustil kořeny, označuje se jako americký fotograf s českými kořeny v Paříži. 

 

Rodiče přežili holocaust

Karel Steiner se narodil 6. července 1953 v Praze jako jediný syn rodičům židovského původu. Rodiče přežili holocaust, oba prošli terezínským táborem, jeho otec prošel i selekcí v Osvětimi a konec války ho zastihl v pracovním lágru v Německu. Maminka pracovala jako recepční v hotelu, kde mohla využít své jazykové schopnosti, otec, ačkoliv vzděláním účetní, pracoval manuálně, jako opravář - technik v podniku Kovoslužba. Vyrůstal v Karlíně, chodil do základní školy na Lyčkově náměstí v Praze - Karlíně. Antisemitismus prý nezažil, s jeho vizáží si snad lidé mysleli, že patří mezi karlínské cikány - Romy.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 Karla Steinera zasáhla jako patnáctiletého kluka na letním táboře. Tábor byl zrušen, takže zpočátku převažovalo zklamání z toho, že se musí vrátit do Prahy. V Praze se chtěl účastnit demonstrací proti sovětským vojskům, ale rodiče mu to zatrhli, aby nepřišel k nějaké úhoně.

Ve školním roce 1968/1969 nastoupil do deváté třídy, očekávalo se, že po skončení základní školy půjde na dvanáctiletku. Tento školní rok však měl být jeho posledním v československém vzdělávacím systému.

 

Pozvání do Spojených států

Jeho otec Walter Steiner měl sestřenici ve Spojených státech, která emigrovala již v roce 1938. Pozvání dostal krátce po okupaci. Rodiče se rozhodovali skoro celý rok, zda syna pošlou za příbuznými do Washingtonu. „Myslíme si s rodiči, že příbuzenstvo chtělo udělat dobrý skutek, ale nešli tak daleko, aby pozvali celou rodinu, jen mne. V září 1969 jsem vycestoval sám do Washingtonu. Bylo to docela snadné, ale cítil jsem se osamělý. Neviděl jsem rodiče - maminku sedm, otce osm let,“ vypráví Karel Steiner.

Rodiče byli vyslýcháni krátce po vypršení turistických víz, někdy v roce 1970. Matku propustili z Hotelu Zlatá Husa v centru Prahy a musela nastoupit do jiného hotelu mimo historické centrum Prahy, kde již nepřevažovala západní klientela a sloužil spíše k ubytování domácích turistů či turistů z východního bloku. Jinou perzekuci prý nezažili, politicky se neangažovali a již se blížili důchodovému věku.

V Archivu bezpečnostních složek ČR se dochoval vyšetřovací spis V 24163 z let 1975 - 1978, který na něj Státní bezpečnost otevřela jako na osobu, jež se od července 1970 nacházela v zahraničí bez povolení úřadů. Rodiče byli pozváni na další výslechy, ale úřady jim přesto někdy v té době povolily vycestovat do Spojených států za jejich synem. Podmínkou však zřejmě bylo to, že nemohou odjet společně. Matce úřady povolily vycestovat v roce 1975, otci o rok později. Vyšetřovací spis byl uzavřen v březnu 1978, Státní bezpečnost se usnesla, že trestní stíhání se zastavuje. Karel Steiner to komentuje s tím, že na něj nic neměli - co by také mohli mít na patnáctiletého kluka, a nebyl pro ně zřejmě příliš zajímavý.

Jeho příbuzní žili ve státě Maryland nedaleko hlavního města Washingtonu D.C., kde Karel Steiner začal chodit na střední školu. Anglicky moc neuměl, ale rychle to dohnal, škola byla připravená na děti, které neuměly jazyk. Do třídy chodil s dětmi mnoha národností, dětmi diplomatů a úředníků mezinárodních organizací, mezi jeho kamarády patřil Sikh z Indie či spolužák z Mikronésie. Rok prožil u dalších příbuzných na farmě ve státě Indiana, a odmaturoval opět ve Washingtonu. „Žil jsem ve státě Indiana, to bylo zajímavé, z východního pobřeží najednou na farmě, uprostřed ničeho. Velká pole s kukuřicí a sójovými boby.“

Po střední škole se rozhodl pro studium na Hamilton College ve státě New York poblíž kanadských hranic. Vystudoval politické vědy, ale úředníkem či diplomatem v mezinárodních organizacích být nechtěl. Vyzkoušel si to během studií, přes svého strýčka získal brigádu ve Washingtonu ve Světové bance. „Byl jsem manuálně zručný, chtěl jsem dělat něco jiného,“ říká Karel Steiner. Jeho otec byl fotograf amatér, také ho od dětství bavilo fotit. Karel se proto přihlásil na výtvarnou školu fotografie a po většinu života se živil jako reklamní fotograf.

 

Fotografem v New Yorku, v Paříži i v Praze

Několik let se živil jako reklamní fotograf v New Yorku, obýval maličkaté studio na Manhattanu. Začátky byly těžké. „Můžete být velká ryba v malém rybníce, či malá ryba ve velkém rybníce, já jsem byl to druhé,“ říká Karel Steiner.

Na začátku osmdesátých let potkal v New Yorku osudovou lásku svého života - Američanku, která však vyrůstala ve Francii. Byl postaven před rozhodnutí, zda bude s ní, a opustí proto New York. „Dala mi na výběr - jestli za ní pojedu, nebo jestli zůstanu v New Yorku. Trochu jsem váhal, řekl jsem, že o tom budu přemýšlet. Po roce jsem se vrátil do Evropy. Přijel jsem do Francie, abychom byli spolu.“

V polovině osmdesátých let začínal znovu, tentokrát v Paříži. Francouzsky neuměl skoro nic, ale image newyorského fotografa spolu s jeho zkušenostmi mu pomohly získat nové zakázky a rychle se etablovat na francouzském reklamním trhu. V té době měl už americké občanství. Ve Francii se oženil a se svojí ženou žije dodnes. Stal se z něho Američan v Paříži s českými kořeny. Francouzi se z nich úplně nestali, stále si zachovávají své americké zvyky.

O československé občanství přišel, ale podařilo se mu během osmdesátých let dvakrát zažádat o vízum do Československa. Kromě povinné směny valut žádné ústrky ze strany režimu nezažil. „Já jsem se vrátil asi dvakrát navštívit rodiče v osmdesátých letech. Bylo to vždy příjemné, ale takové divné. Každý se, nechci říct, bál. Bylo to takové ponuré, když to porovnáte s dnešní dobou, kdy se lidi smějí, všude jsou reklamy, světla. Tenkrát, když jsem přiletěl, tak se mi zdálo, že všechno bylo zhaslé. Tma, šero, srovnal bych to se Severní Koreou. Rodiče přijeli v sedmdesátých letech za mnou a já jsem se dvakrát třikrát vrátil do Prahy. Takže jsem to viděl, jak to tady probíhá. Bylo to ponuré, jak bych řekl.“ 

Po roce 1989 mohl navštěvovat rodiče častěji, bylo mu navráceno české občanství. V první polovině devadesátých let dokonce několik let v Praze žil, jeho žena, právnička, zde měla práci. Měli pronajatu vilu po Waldemaru Matuškovi od jeho manželky Olgy Blechové a v jejím sklepení měl Karel Steiner svůj ateliér.

Rodiče Karla Steinera již nežijí, otec Walter zemřel v roce 1999, matka Věra přežila svého muže o dvacet let, z toho posledních deset let trávila v domově pro seniory na Hagiboru. Karel Steiner se svojí americkou manželkou vychoval tři děti, dva syny a dceru, ti mají čtyři vnoučata. Jeho děti tak mají tři občanství - americké, francouzské a české, žijí ve Francii a ve Spojených státech. Sám Karel Steiner si o francouzské občanství zatím nezažádal, stačí mu české a americké. 

V současnosti se reklamní fotografii již nevěnuje, dva dny v týdnu učí fotografii na výtvarné škole na předměstí Paříže. „Baví mne to, jsem mezi mladými lidmi,“ dodává k tomu.

Karel Steiner má dvě webové stránky, jedna je více zaměřena na jeho fotografické zakázky a profesní (reklamní) tvorbu, druhá se věnuje více jeho volné tvorbě. V novém tisíciletí musel při svých zakázkách postupně přejít na digitální techniku, jako naprostá většina fotografů, na staré analogové postupy však nezapomněl. Mezi jeho oblíbené techniky patří experimenty s polaroidovou emulzí, s níž lze vytvářet kreativní obrazy. Polaroid používali reklamní fotografové, pokud chtěli okamžitě vidět výsledek kompozice, a tak mu zbylo několik krabic nenaexponovaných polaroidových snímků. Dnes se již v tomto formátu nevyrábí, nebo jsou nesmírně drahé. „Mám štěstí, mám kam sáhnout, ale zásoby se tenčí,“ směje se Karel Steiner. 

Ve své volné tvorbě také experimentuje s technikou, kterou používali fotografové v počátcích fotografie v první polovině 19. století, tzv. dírkovou komorou. Při dlouhých expozicích lze tak vyvolat snímky, které evokují atmosféru počátků fotografie a mají svoji specifickou estetiku. 

Karel Steiner často cestuje do České republiky, i když s covidovými omezeními o něco méně. Stále tu má vzdálené příbuzné, mnoho přátel a uvažuje o tom, že by jako doplněk svého projektu Češi ve Francii nafotil Francouze žijící a pracující v České republice.