Oldřich Stergelis

„Hodně nepopulární věc, museli jsme vytahovat utopence. Myslím lidi, co se utopili. To bylo hodně nepříjemné. Tam říční policie nefungovala, tam jsme byli jenom my. Takže většinou někdo z nás viděl, že tam plave utopenej člověk, podal hlášení, vyjel člun, museli toho člověka v podstatě uvázat na lano a odtáhnout ho. Protože všude se nedá přistát. Někde jsou kamenité břehy, tam nemůžete přistát, zničíte člun, tak ho museli potáhnou třeba o dva tři kilometry dál, kde byla písčina a kde se dalo takzvaně píchnout do toho písku. No a ten nebožtík se vytáhl ven. Pak přijeli policajti, jak se říká havrani. Ti se ho pak ujali. Ale to nejhorší bylo na nás. Já jsem k tomu nikdy nepřišel, že bych musel se svojí posádkou vytahovat utopenýho člověka, ale byl jsem při tom jednou, když jsem se vracel ze služby, tak tam ležel na břehu, byl to voják sovětské armády, kterej utíkal z Maďarska. Oni na druhé straně v Maďarsku měli posádku a ten to zkusil přeplavat. Já říkám: ‚Já si nedovedu představit, že bych měl přeplavat Dunaj.‘ Taky to tak dopadlo. Bylo to hrozné, hroznej pohled, protože ten kluk tam byl 14 dní pod vodou, takže vypadal strašně.“

„Volali z oddílu, že se k nám přibližuje člun, závodní člun, kluzák. A že nereaguje na povel hlídek, nechce zastavit a že je potřeba ho zastavit za každou cenu. No dobře, zastavit za každou cenu. Ten mladej, co jsem ho tam měl, tak začal štěrchat samopalem. Říkám mu: ‚Polož to, ty blbe! Uvědom si jednu věc. Ten člun nejede proti proudu do Rakouska, ale po proudu. A další stanice je Maďarsko. Kdo by proboha chtěl utíkat do Maďarska?‘ No nicméně jsem volal, jestli teda za každou cenu, a oni teda říkali, že za každou cenu. A já říkám: ‚Já to udělám jinak!‘ Já si na něj počkám tady a naženu ho na břeh mezi hráze, ať si rozbije hubu, a pak ho vylovíme ven. Jenomže on nás převezl, idiot taky, zabočil na ponton, který v tom Štúrově je, vyskočil, utíkal a než ho stihl doběhnout můj kormidelník, tak už ho chytli policajti. No ale pak se přišlo na to, že je to trouba, kterému zavolali na závody, že mu umírá máma. No prostě jel a jel a jel a na nic nereagoval. Tak dostal pokutu a bylo to vyřešené. To bylo jediné, kdy mi řekli. No, oni mi neřekli, abych střílel, řekli: ‚Za každou cenu.‘ A nechali to na mně jako na veliteli člunu, abych to vyřešil. Tak jsem si to vyřešil tak, jak jsem to udělal. A bylo to rozumný řešení. Protože proč po někom střílet, to je nesmysl.“