The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dov Strauss (* 1924)

• narozen 25. 3. 1924 v Benešově nad Ploučnicí v židovské rodině

• 1934 stěhování do Jihlavy

• člen sionistické skupiny Makabi ha-ca´ir

• duben-srpen 1939 přeškolovací kurz hachšara v Brně

• říjen 1939 odjezd se skupinou sionistů do Dánska

• rok na statku rodiny Poulsenových v Dánsku

• říjen 1940 odjezd do Palestiny

• rodiče a velká část rodiny zahynuli během holocaustu

• žil v kibucu Geva

• od roku 1952 hospodaří na rodinné farmě v Jokneam

„Když jsem přijel do rodiny Poulsenovy, všichni na mě čekali a říkali, jak se na mě těšili. Vidět, jak se cizí lidé těší na někoho neznámého, bylo nádherné,“ dojatě vypráví Dov Strauss o prvním setkání se „svou“ dánskou rodinou v říjnu 1939. Tehdy patnáctiletý chlapec na statku v Dánsku strávil rok a poté pokračoval do Palestiny. Sotva tehdy tušil, že hostitelská rodina mu nejspíš zachránila život.

Pak bylo těžké být Židem

Dov Strauss se narodil 25. března 1924 jako Oskar Strauss v Benešově nad Ploučnicí v židovské rodině jako jediné dítě. Oba rodiče provozovali obchod a nedařilo se jim zle, ale v roce 1934 se z většinově německého severočeského města kvůli sílícímu antisemitismu odstěhovali do Jihlavy. I když i v Jihlavě žila zhruba polovina německého obyvatelstva, pro židovskou rodinu zde byl život snadnější. 

V Jihlavě Oskar navštěvoval českou školu, kde zůstal až do okupace v březnu 1939. „15. březnem začal strašný čas, kdy bylo velmi těžké být Židem. Rodiče mě ihned vzali ze školy, dřív, než by mě vyhodili sami a poslali na přeškolovací kurz do Brna,“ vypráví Dov Strauss. Přeškolovací kurz, hebrejsky hachšara, organizovaly sionistické spolky a v podstatě to byla příprava pro vycestování do Palestiny. Mladí se učili hebrejsky, věnovali se židovským dějinám i praktické zemědělské práci. Účast na hachšara nebyla náhodná volba - Oskar byl od roku 1935 členem sionistického sdružení Tchelet Lavan v Jihlavě a také sportovního oddílu Makabi v Jihlavě. Ačkoli o vystěhování uvažovala celá rodina, matka odmítla opustit své rodiče, a proto se Straussovi pokusili vyslat ven alespoň jediného syna.

Oskar odjel na hachšara do Brna v dubnu 1939, v srpnu se přestěhovali na zemědělskou usedlost na jižní Moravě. Tam se Oskar dověděl, že byl vybrán spolu s dalšími mladými sionisty z Československa na cestu do Dánska. Dánská charitativní organizace Liga pro mír a svobodu nabídla, že zajistí v Dánsku pěstounské rodiny, aby se ujaly dětí, které kvůli zákazu přeškolovacích kurzů nemohly v přípravě na výjezd do Palestiny pokračovat v Protektorátu. Na dánských statcích se ostatně mohly naučit podobnou práci, jakou pak měly vykonávat v palestinských kibucech. Oskar se tedy v září 1939 vrátil domů do Jihlavy, aby se připravil na cestu, která se měla uskutečnit asi za měsíc.

Na sever místo na východ

V říjnu 1939 skutečně odcestoval se skupinou asi 48 dalších mladých. Odjížděli z Prahy, tam ho doprovázela maminka. „Společně jsme šli na večeři k Rozvařilům a pak pokračovali na Masarykovo náměstí, odkud jsme jeli,“ vzpomíná Dov Strauss na poslední setkání s maminkou. Vlak jel přes Berlín do severoněmeckého přístavního města Warnemünde, kde se nalodili na trajekt a pokračovali do Kodaně, kde se jich ujala zástupkyně charitativní organizace. Druhý den pak Oskar s přítelem Avi Langerem pokračovali autem do 400 kilometrů vzdáleného města Thisted, nedaleko kterého bydlely jejich hostitelské rodiny.

Tehdy se odehrála situace zmíněná na začátku textu – cizí rodina srdečně vítala neznámého hocha. Poulsenovi, kteří se na rok stali Oskarovou rodinou, sami vychovávali čtyři děti a chlapce z Československa přijali jako vlastního. „Hned po večeři mi paní Poulsenová přinesla papír a pero a kladla mi na srdce, abych hned napsal mamince, že jsem dojel v pořádku,“ vypráví Dov Strauss. S rodiči pak udržoval písemný styk nejdřív přímo, později přes Červený kříž.

Během roku, který u rodiny Poulsenových pobýval, pracoval Oskar na statku, účastnil se rodinného života a naučil se rychle dánsky. Zároveň se setkával s dalšími mladými lidmi z Československa, kteří také našli útočiště v Dánsku. I tam pokračovali v přípravě na vystěhování do Palestiny, učili se hebrejsky.

Konečně do Palestiny

Po okupaci Dánska v dubnu 1940 se situace změnila – v severním Dánsku neměli nadále zůstávat cizinci a děti i hostitelské rodiny byly v nebezpečí. V říjnu 1940 pak Oskar s dalšími musel urychleně opustit oblast. Vedoucí Elchanan Jicchaki vyjednal pro skupinu asi padesáti dětí z Československa, Německa a Rakouska provizorní ubytování na ostrově Fynn a nadále vyjednával o povolení k výjezdu do Palestiny pro celou skupinu. To se nakonec podařilo a mladí sionisté cestovali vlakem, lodí i autobusy přes Malmö, Stockoholm, Helsinki, Leningrad, Oděsu, Istanbul, Aleppo a Bejrút do Roš ha-nikra na hranice tehdejší Palestiny.

Po příjezdu do Palestiny se Oskar usadil v kibucu Geva na severu země a změnil si jméno na Dov. Ještě v roce 1942 dostal díky Červenému kříži dopis od rodičů: „Maminka se příliš nerozepisovala o tom, co je postupně postihlo, nechtěla, abych se strachoval. Vím, že v roce 1941 se museli z Jihlavy vystěhovat do Třeště, odkud pak v květnu 1942 odjeli do Terezína. Po týdnu v Terezíně nastoupili do transportu do Lublinu a nevrátili se. To jsem se samozřejmě dověděl až po válce,“ vypráví Dov Strauss. Válku z celé rodiny přežila jeho babička, maminčina matka Žofie Hechterová, která se dočkala osvobození v Terezíně, a dva otcovi sourozenci, kteří před válkou utekli do Palestiny.

Rodinná farma

Dov Strauss se v Izraeli seznámil se svou budoucí manželkou a v roce 1952 s ní odešel z kibucu na statek v Jokneam v údolí Jordánu. „Život v kibucu mi nevyhovoval a odešel jsem rád. Od té doby hospodaříme na rodinné farmě společně,“ vysvětluje pamětník. Se ženou vychovali tři děti, které postupně přebírají starost o hospodářství.

V roce 2013 byl životní příběh Dova Strausse a dalších českých židovských dětí, které vycestovaly v roce 1939 do Dánska, námětem knihy Judity Matyášové Přátelství navzdory Hitlerovi a filmu Nataši Dudinské Na sever, natočeného podle této knihy. Díky iniciativě české novinářky se málo známá kapitola dějin dostala zaslouženě do širšího povědomí.