The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Šubrt (* 1935)

• narozen 1935

• průmyslová škola

• 1954 práce v Jawa v Brodcích v Týnci nad Sázavou

• pražské jaro, vstup do KSČ, vystoupil 1969

• vyšetřovatel leteckých nehod či závad motorů

• 1977 vyšetřoval nehodu helikoptéry Viery Husákové

Josefův otec byl malým podnikatelem, krejčím, jeho matka, která byla od 14 let sirotek, pracovala jako služebná pro vládního radu Kotrlého, člena druhého odboje, který jednal s K. H. Frankem o kapitulaci Němců v Praze. Oba Josefovi rodiče za války pomáhali partyzánům z oddílu Myška. V roce 1940 se mu narodil mladší bratr, jenž už nyní nežije.

Josef si odmalička přál být myslivcem, později inklinoval k letadlům, tento koníček se mu stal povoláním.

Chodil do obecné školy ve Struhařově, nejprve v letech 1941–1945 do dvoutřídky, pak do měšťanky v Mnichovicích (1946–1950), následně se vyučil v podniku Chirana a studoval ještě na průmyslové škole. V roce 1954 nastoupil do podniku Jawa v Brodcích v Týnci nad Sázavou.

Z Jawy šel na vojnu k letectvu do Prešova. Částečně pracoval jako ostraha letiště i jako obsluha letadel. Ke konci vojenské služby byl převelen na letiště v Mimoni. Po návratu začal v roce 1958 pracovat v Leteckých závodech Malešice, kde pracoval až do odchodu do důchodu.

Josef se oženil v roce 1964 s Evou Uzlovou, z tohoto prvního manželství má staršího syna Kamila (1970) a mladšího Radka (1971), dnes má pan Šubrt čtyři vnoučata a sám říká, že vede spokojený život.

Josef vstoupil do komunistické strany  počátkem 60. let, avšak v roce 1969 nesouhlasil s politikou strany a opět se stal bezpartijní osobou. „Pražské jaro jsme všichni přivítali, byli jsme nadšení tím, byla to doba, kdy si člověk říkal, tak teď konečně bez ohledu na to, jestli je straník nebo nestraník, tak na ty místa, já nevím, ve fabrice, tak to nastoupí skuteční odborníci.“

Od roku 1960 byl členem místního národního výboru a od roku 1963 tajemníkem.  Obdobnou funkci zastával až do voleb v roce 1992. „Můžu být spokojen s tím, že všem lidem ve Struhařově se můžu podívat do očí, že v té době, kdy jsem to dělal, se nikomu nestala křivda, nikdo nebyl perzekvovaný.“

Jako vyšetřovatel leteckých nehod či závad motorů navštívil Německo, Maďarsko, Rumunsko, Polsko, Makedonii, Ukrajinu, Rusko, Gruzii a Kazachstán. Při svých cestách se netajil svými názory na rok 1968: „Nic, vůbec nic se v Československu neděje, děje se to, že jsme tam chtěli žít nějak podle svého, ale nic zlého se nepáchalo.“

Vyšetřoval i nehodu helikoptéry Viery Husákové, k níž došlo v roce 1977: „Každý měl svoji otázku a musel pracovat úplně samostatně, aniž by se na někoho obracel. … Nesměli jsme spolu mluvit,“ říká pamětník. „Já jsem zjistil, že příčinou poruchy nebo havárie nebyl motor a více jsem neměl možnost se o to zajímat.“

Sametovou revoluci přivítal, nicméně má své pochyby: „Postupem doby mně to nějak tak přišlo, že ta totalita politická, kdy jako měli přednost komunisti, že byla nahrazena totalitou koruny, totalitou peněz.“