Jarmila Šulcová

„Problém v tu dobu byly děti romského původu, protože romské maminky nechtěly nechat děti očkovat. Takže se vám stalo, že jsme jeli očkovat děti tady na jeden statek na Studénku a já jsem s sebou brala šoféra, silného šoféra. Protože ta matka, jak zjistila, a otec hlavně, když zjistil, že jdeme očkovat, tak děti vyhnal do pole. A pak jsme je museli shánět, protože já tu čárku, že to dítě je očkované, jsem v tom sešitu mít musela. A taky chtěla, protože jsem chtěla ty děti samozřejmě chránit. Ale zas vám řeknu, že mezi romskými rodinami byly vzorné rodiny, které se staraly, jak o pořádek vzorný, že jste mohli u nich opravdu dát si kávu nebo se u nich něčeho najíst nebo se umýt. Ale byly rodiny, kde prostě nešlo nic.“

„Pak nás vyhodili ze školy, z gymnázia. A každá třída se musela stěhovat někam jinam. Takže my jsme vystřídali všechny možný školy: vaši školu, průmyslovou školu, vinárny, dokonce lékárnu anebo i školu v Kosmonosích, než jsme došli do sexty. A v sextě jsme skončili v katakombách v kostele, ve kterém nám profesorky přinesly v pondělí úkoly, ve čtvrtek jsme je odevzdávali a jinak nic.“