V kolchoze museli pracovat všichni, i děti
Evžen Švihlík se narodil 27. listopadu 1930 v obci Rožděstveno v Tulské oblasti na území tehdejšího Sovětského svazu. Jeho předci byli volyňští Češi původem z Novin Českých. V SSSR pracoval Evženův otec Josef v zemědělství, v roce 1930 ovšem bylo celé hospodářství zestátněno a přeměněno v kolchoz. Ve druhé polovině třicátých let byl Josef Švihlík za zabití prasete zatčen NKVD a devět měsíců vězněn. Po vypuknutí války mezi Sovětským svazem a Německem bylo Rožděstveno okupováno nacisty. Obec byla v zimě 1941 pravděpodobně za pomoc partyzánům vypálena. Zničen byl i dům Švihlíkových, ale rodině se podařilo včas utéct a zachránit. Nenávratně byly ovšem zničeny fotografie i veškeré doklady. V roce 1942 vstoupil Evženův strýc Viktor do československé vojenské jednotky v Buzuluku a jako jeden z hrdinů padl 8. března 1943 v bojích u Sokolova. In memoriam pak byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Evženův otec Josef Švihlík byl odveden do Rudé armády. Zúčastnil se bojů u Kurska, kde byl těžce raněn. Do konce války pak sloužil jako kuchař u 1. ukrajinského frontu. Po roce 1945 se Švihlíkovi přestěhovali k příbuzným na Volyň a v roce 1947 reemigrovali s dalšími krajany do Československa. Usadili se v západních Čechách, v Mezirolí na Karlovarsku. Evžen Švihlík se zde vyučil kovářem, až do odchodu do důchodu ale pracoval v Pozemních stavbách. V Mezirolí žije dodnes.