Jan Svoboda

* 1945

  • “Byla doba nedostatku. Lidi dnes říkají, jak bylo a co bylo. Není to pravda. Všechno se shánělo, všeho byl nedostatek. Bylo zde plánované hospodářství a to, jak si to představovali, tak to komunistům a plánovačům nešlo. Uvedu příklad. Když jsem byl ve skladu, tak najednou přestaly být pneumatiky. A auto přestalo jezdit. Měli jsme vyházené pneumatiky za firmou, šlo se tam a přebíraly se pneumatiky, které tam několik let ležely. Jedna byla dobrá, ale skrz ní rostl strom, takže ta guma už tam ležela třeba deset let. Strom se podřízl, vzala se pneumatika, dávala se na auto. Když dneska lidé říkají, že mají sjeté gumy... My jsme měli projeté gumy, dávali jsme do nich podložky, aby z toho nelezla duše. To si nikdo nedovede představit, jaká byla situace. Když jsem dělal zásobovače, tak tady byl i autoservis. Nebyly výfuky, tak se páskami ovařovaly staré výfuky. Hadice, které byly od motoru k chladiči, praskaly. Vydržely tak 1500 kilometrů. Zalepovalo se to.”

  • "V roce 1968 jsme byli na cvičení. A já jsem tam měl úraz kolene. Takže ještě předtím, než sem vlítli Rusové, jsem ležel v nemocnici v Olomouci, odtud mě převezli do Jihlavy. A když sem vlítli kamarádi, vojska Varšavské smlouvy, to už jsem byl na ošetřovně v Jihlavě. A náš pluk jel po vlastní ose v tancích ze cvičení v Libavé do Jihlavy. Tak chlapi vykládali, jak se s nimi potkávali. Hnedka při výjezdu potkali Poláky. Jely tanky proti tankům. A čekali, co bude. A najednou to bylo, jako když z tanků utíkají mravenci. Poláci opustili tanky a naši jeli kolem nich. Velitel křičel, zastavovali a koukali, jakou mají výzbroj. Velitel křičel a jeli dál. Polská armáda asi neměla zrovna chuť bojovat."

  • “Když jsem přišel do učení, tak nebylo co dělat ve volném čase, tak jsem začal chodit do hudebky na klarinet. Potom, když jsem přišel na průmku v roce 1963, tak jsem hledal, kde bych na ten klarinet mohl hrát, nějaký taneční orchestr. Tak jsem to obcházel a najednou ke mně přišel kluk, Olda Pivnička, a říkal, že dostal úkol jako referent v Nové Huti založit orchestr, bigbít. Ale oni chtěli, aby to bylo pod kontrolou, proto se to u těch závodních klubů dělalo. Ptal se mě, jestli bych nešel hrát na saxofon. No tak co by ne, šel jsem. Jenže na saxofon jsem nehrál, proto mi ho půjčili z hudební školy. Chodil jsem na zkoušky, měli tam kytaristu, kterému to moc nešlo. A já jsem říkal, že bych se to za 14 dní naučil. Tak jsem za čtrnáct dní hrál i na kytaru. To byly nejlepší roky mého života. Tvrdá muzika. Chuck Berry, Richards, Bill Haley, Presley, Beatles, Rolling Stones. Tyhlety písničky, tvrdý rock. Učení nám šlo, moc jsme se učit nemuseli. A to byly nejlepší léta, jaké jsem prožil.”

  • Full recordings
  • 1

    Telč, 28.11.2023

    (audio)
    duration: 01:26:12
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Třídní původ byl rozhodující, stali se z nás rukojmí režimu

Jan Svoboda se svou babičkou Boženou, 1945
Jan Svoboda se svou babičkou Boženou, 1945
photo: Archiv pamětníka

Jan Svoboda se narodil 26. ledna 1945 v Telči. Pocházel z rodiny živnostníků, jeho rodina vlastnila cukrárnu Svoboda, kterou jim v roce 1948 znárodnili komunisté. V té době odešel Svobodův strýc do emigrace. Jan Svoboda dokončil základní školu v Telči a v patnácti letech nastoupil na učiliště do oboru automechanik nákladních aut. Kvůli třídnímu původu neměl šanci na lepší střední školu. Později díky uvolnění režimu vystudoval ještě dopravní průmyslovku. Na vojnu nastoupil na podzim 1967 a invazi vojsk Varšavské smlouvy tak prožil v hodnosti vojína. Kvůli okupaci se mu vojna protáhla až do Vánoc 1969. Po srpnu 1968 emigroval Svobodův bratr do Kanady. Po návratu z vojny začal Jan Svoboda pracovat jako automechanik a později jako dopravní dispečer. Oženil se v roce 1972 a s manželkou Zdenkou má čtyři děti. V sedmdesátých letech ho z pozice dopravního dispečera přeložili na místo zásobovače kvůli příbuzným v zahraničí. Přesto mu byla několikrát nabídnuta spolupráce s StB, kterou nepřijal. Byl veden jako sledovaná osoba. Po revoluci začal podnikat, prodával autodíly a později firma začala opravovat auta. Firma funguje nadále, v roce 2010 ji předal synům. V listopadu 2023 žil Jan Svoboda v Telči.