Petr Sýkora

"To nám vždycky napráskal, učitel Fábri. Zůstával tady ve škole. Akorát viděl, když jdeme do kostela. Vždycky jsme přišli v pondělí ráno do školy. Zakazoval nám, abychom chodili do kostela. Kteří jsme šli do kostela, tak k tabuli na kolena, modlit, měl prut a práskal nás. Říkal nám: 'Vy zatracení kašpárkové, já z vás vyženu toho Pána Boha!' Doma jsem byl bit, že jsem nechtěl jít do kostela, ale musel. Ve škole jsem byl bit, že jsem byl v kostele. Tak jak to mohlo být lepší?"

"Otec vyprávěl, že sem přišel strýček jeho táty, furt nějaký strýček Matěj z Čech s třemi chlapci. Přišli jako nejposlednější. Tady je odměnili polem za vsí, ale žádný nevěděl, co tam je. Bylo tam jen trní, ale on to s těmi svými chlapci vypucoval, tak viděli, jaká je tam rovina, tak začali nadávat. Že je to vinitur [příchozí]. Že přišli nejposlednější a dostali nejlepší pole. Ale oni [lidi z vesnice] říkali, že ten děda starý měl podplatit vedoucí, ale já bych tomu baš [právě] nevěřil. On to byl švec. Říkali ale, že mohl dát některému vedoucímu boty, to nevím. Ale že jim dal kořalku, to nemá být odkud pravda. Protože přišli sem a neměli odkud. Neměli slívy nasázené, jabloň, neměli nic. Tak odkud on mohl někomu něco dát, utrácet? Ale byla zlost, tak jim to zřídili tak."