Štefanie Táborská

„Přijel nějaký pán z Temešváru a hledal tu holky, aby šly sloužit. Hrůzovi měli strejčka – pak začaly hory [práce na dolech] – a on vozil horníky. Přivezl toho pána, který hledal holku, že má doma klučíka. Přišel s ním k nám domů. Tady v Moldavě jsem dostala 150 lei, že ten pán mi dal o 50 víc, tak mě maminka poslala až do Temešváru. Nedokážete si představit, co jsem se tam nabrečela.“

„Když jsem měla čtrnáct roků, rodiče neměli peníze. Oni orali a pracovali na poli s kravičkami. Co ta kravička mohla mít za mléko, když celý den orala. Ale maminka to co měla – dvě, tři vejce, trochu smetany, mléka, dala si to do krusny a šla do Nové Moldavy to prodat. Nekoupila nám kilo cukru, třeba čtvrtku nebo půl kila [...]“ – „A chodila pěšky do Moldavy?“ – „Pěšky. A tam našla paní, která měla malé dítě. Tenkrát tam nebyly jesle nebo školky, tak si vzali holky ze Svaté Heleny. Věřili, že to jsou Češi, že nekradou, tak si nás vzali, abychom ty děti hlídaly.“