The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Roman Teichmann (* 1930)

• narozen 29. dubna 1930 ve Studénce

• od ledna 1945 členem družiny Racků, která vyvíjela tajnou činnost

• v červnu 1945 spoluzaložil skautské středisko v Paskově, jehož činnost byla v roce 1950 zakázána

• po roce 1950 zkoušel chvíli vést pionýry

• v roce 1968 založil 50. skautský oddíl Ostrava

• v letech 1968–1970 vedoucí střediska v Paskově

• po roce 1990 obnovil společně s bývalými činovníky skautskou činnost

Roman Teichmann se narodil 29. dubna 1930 ve Studénce. Jeho manželka Jiřina je nositelkou Řádu skautské vděčnosti a společně mají jednoho syna.

Jeho otec Jaroslav Teichmann byl překladatelem z ruštiny a němčiny. Překládal básně Mariny Cvetajevové, Anny Achmatovové či M. I. Lermontova, drobné překlady mu vycházely v Lidových novinách, Ostravském deníku a dalších periodikách. Po roce 1968 měl zakázanou činnost a jeho překlady vycházely pod jménem Miloš Matula. V osmdesátých a devadesátých letech byl literárně činný, vyšly mu publikace Historie zámku v Paskově, Drobné, staré i novější památky v Paskově, Výrazné osobnosti v historii Paskova 20. století ad.

Počátky skautingu v Paskově

Skautský oddíl v Paskově začal svou činnost již v roce 1937, ale jeho majetek byl na začátku války zabaven a nic se nedochovalo. Před válkou skautoval Roman Teichmann-Stopař v rodné Studénce.

O historii skautingu v Paskově před druhou světovou válkou si můžeme přečíst v brožuře Skauting v Pobeskydí. „Historie zaznamenává založení skautského oddílu v roce 1937. (…) Oddíl se scházel ve škole, převážně však v přírodě. Časté byly vycházky do Oprechtického lesa na křižovatku dvou lesních cest do lovecké chaty, které se později po válce říkalo ‚Unkas City‘. Výpravy směřovaly do západní části Palkovských hůrek, do Zámrklí a na Krčovou louku. (…) Společný život v přírodě naučil chlapce spolupracovat, navzájem si pomáhat a znát přírodu. Brzy se ukázalo, že tyto vlastnosti pomohly zvládnout mnohé úkoly i těžkosti, které byly nutné při pomoci bránit naši vlast.“

Léta předválečná a válečná

Na počátky svého skautování vzpomíná Roman Teichmann-Stopař takto: „Ke skautingu mě přivedl můj bratranec. Byl velkým jazzofilem a skautem a ten mě dostal ke skautingu. V roce 1936 jsem poprvé viděl skautský klobouk a dýku a pak už jsem skautské věci neviděl, až když jsme museli prchnout ze Sudet. Pak jsme chvíli bydleli v Ostravě a tam jsem poznal členy 1. oddílu Ostrava, který vedl Vladimír Čermák. V té době jsem se také seznámil s hochy ze 17. oddílu z Kunčiček, který vedl Jaroslav Polach-Tapin.“

Otázka na původ jeho přezdívky pamětníka trochu zaskočila, neví přesně, kdy vznikla. „Stopař vystupoval v knize Hoši od Bobří řeky. Dostal jsem tuto knihu k desátým či jedenáctým narozeninám a přečetl ji třiadvacetkrát. Mám ji podepsanou od Foglara. A vystupuje tam nějaký Stopař.“

Ve vzpomínkách na válku, kterou strávil částečně v Ostravě a poté v Paskově, mu utkvěly zážitky se sovětskými vojáky: „Pamatuji si, jak voják rozstřílel budík, když se mu najednou rozřinčel. Další zážitek byl, že jeden sovětský voják seděl na schodech a měl v každé ruce jedny stopky, jedny nefungovaly, a tak s nimi flákl o zem. Sovětští vojáci také vylákali matku ze světnice – chtěli tenkrát chléb s máslem – a během toho, když šla pro máslo, prohledali celý barák a prošmátrali každou zásuvku. Vybrali tátovi fochy z knihovny a spálili to...“ Nejhorší zážitek měl, když po něm střílel odstřelovač: „V té době jsem již žil skautingem a tehdy jsem také dostal Hochy od Bobří řeky. Hrabal jsem se tehdy v knihovničce pod oknem a hledal jsem svůj zápisník. Najednou rána a stačil jsem ucuknout a to byl nějaký odstřelovač. Tehdy se tu probojovávali naněkolikrát Sověti a Němci je odráželi.“

Na konci války pamětník spoluzaložil v Oprechticích, což byla část Paskova, skautskou družinu Racků patřící k 17. oddílu v Kunčičkách, který byl údajně napojen na protinacistický odboj. „Tento oddíl byl napojen na Laďu Čermáka-Zuzinu. My jsme ale nevěděli, komu pomáhají a kam jde to, co sbírají. Byl zaveden systém trojkařů, tři znali jen další tři a ostatní jsme již neznali.“

Poválečná doba. První obnova skautingu

Po válce, 8. června 1945, se v Paskově sešlo 140 chlapců a utvořili skautský oddíl, brzy nato složil Roman Teichmann svůj skautský slib. „Můj první tábor byl v roce 1946 u Kysuckého Nového Mesta na Slovensku. Jeli jsme tam vagonem. Z Kysuckého Nového Mesta to museli vézt potahem. Na táboře nám divoké svině ryly v noci za stanem.“

Skautský oddíl v Paskově ukončil činnost v listopadu 1950 po nátlaku ze strany místní organizace Komunistické strany Československa (MO KSČ) a Okresního výboru Československého svazu mládeže (OV ČSM). Po zákazu činnosti skautingu v Paskově byl Roman Teichmann-Stopař nakrátko činný v Pionýru. „Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat jako pionýři. Můj otec s tím souhlasil. Zkusil jsem to. Nalákal jsem obrovské množství kluků na první ‚skautskou‘ noční hru. Jmenovalo se to plížení k provazu nebo tak nějak. Tu hru jsem pak vymyslel a pak ji otiskl Foglar ve Vpředu. Dozvěděli se to soudruzi, a jak si prý dovoluji tahat děcka někde po venku v noci. Nakonec jsem se na to úplně vykašlal a soudruzi to u mě měli prohraný na celý život.“ Komunisté kontrolovali skautům i kroniku: „Jedna soudružka z KV ČSM nám kontrolovala kroniku. Divila se, proč máme družinu Medvědů, chtěla třeba, abychom se jmenovali družina V. I. Lenina.“

Druhá obnova Junáka v Paskově

V roce 1968 založil Roman Teichmann 50. skautský oddíl v Ostravě. Po dvou letech ale přišel další zákaz. „Tehdy mě zachránil předseda městského národního výboru, pozdější tajemník MNV Ostrava Neuwirth, možná jsem mohl jít sedět. Stěžoval jsem si, že se zase dějí svinstva proti Foglarovi, a to jsme asi neměli dělat, podepsal to celý oddíl a poslali jsme to p. Kozákovi, předsedovi Svazu spisovatelů, a dostalo se to až k MNV a byl jsem zbaven vedení 50. oddílu Ostrava, který vznikl na základě 50. výročí republiky.“

Třetí obnova Junáka v Paskově

Od roku 1970 až do sametové revoluce nemohl Roman Teichmann skautskou činnost vykonávat. Na třetí, polistopadovou obnovu vzpomíná takto: „V roce 1987 se to už uvolňovalo a já věděl, že se něco děje. V roce 1988 jsem už věděl, že asi budu muset vytáhnout všechny ty svoje věci. Měli jsme celou řadu časopisů a kronik. V dobách komunismu jsme to všechno měli schované v takovém kufru po mém otci. Jednou to bylo u Kunáta, pak u Neuwirthů atd. Stále se to střídalo. Jedna ta kronika byla nadepsána jako tajná. Tato kronika se během stěhování u někoho ztratila.“

Velmi bolestné je pro pamětníka to, že se skauting v Paskově rozpadl a nenašel se nikdo, kdo by dále skauty vedl.

Roman Teichmann-Stopař se vyučil montážním technikem a pracoval ve Vítkovicích, v Kladně nebo v Košicích. Jeho zálibou byla kromě skautingu také cyklistika a jazz. Za své zásluhy o skauting byl přijat do Slezské družiny Petra Bezruče Svojsíkova oddílu. Pokřik družiny Petra Bezruče zní: „Šedý vlas – v duši jas, skauty, dokud srdce tluče.“

VLK, Vilém (ed.): Buď připraven – k úmrtí A. Kubínského. Palkovice 1992.

VLK, Vilém (ed.): Historie skautingu v Pobeskydí: 1935–1995. Palkovice 1995.

http://www.kpv-praha15.wz.cz/kpv_zpravodaj_clanek116.htm

Záznam vzpomínek Jaroslava Paseky-Batula, únor 2012.

Paskov – 730 let (1267–1997).

JUNÁK, 8. stredisko STOPA – Paskov, Czech Republic - Scouts Monuments and Memorials on Waymarking.com, in:http://www.waymarking.com/waymarks/WMAYGZ_JUNK_8stredisko_STOPA_Paskov_Czech_Republic

http://tnit.fr/cz/osady16.htm

http://m.rozhlas.cz/ostrava/aktualne/_zprava/250627

http://www.mesto-bohumin.cz/cz/zpravodajstvi/novinove-clanky/16831-tour-de-cupek-s-rekordni-ucasti.html