RNDr. Jan Tomsa

„Ráno jsem vstal, když jsem se probudil, šel jsem po schodech dolů z horního patra naší vily do přízemí. Viděl jsem, že maminka leží na podlaze, svíjí se ve strašných křečích a vydává šílené zvuky. Šel jsem k ní, myslel jsem si nejdřív, že se něco děje, nějaká nemoc. Pak se mi zdálo, že se směje. Pak mi řekla, že pláče. Když se trochu uklidnila, tak mi vysvětlila, že jsme obsazeni cizím vojskem. Já jsem se strašně lekl a měl jsem na jazyku otázku, jestli to znamená, že je válka, ani jsem se ji neodvážil vyslovit. Takhle jsem svoji maminku neviděl nikdy předtím a nikdy potom, to ve mně zůstalo.“

„Co mi táta vyprávěl, tak přijela Bezpečnost: ,Pane faráři, potřebujeme jen nějaké svědectví, jel byste s námi? Za chvíli vás vrátíme.' Posadili ho do auta a odjeli. SNB tehdy sídlila na radnici. Tam už seděl vyšetřovatel Státní bezpečnosti, představil se mu. A už začaly otázky. Já samozřejmě nevím jaké, ale asi takové ťuk sem, ťuk tam. Takové, aby asi hned nebylo jasné, kvůli čemu tam je. Už si ho tam nechali a šel přímo do vyšetřovací vazby. Vyšetřování, vyšetřování, dlouho vůbec nebylo jasné, co bude předmětem žaloby. Nakonec z toho bylo podvracení republiky, že měl údajně kázat proti státu. Byla to samozřejmě úplně nesmyslná záležitost, nic takového se nikdy nestalo. U soudu, to je taková perlička, předložili jako důkaz – v uvozovkách – jakési kázání, které ovšem bylo prokazatelně katolické, tak ho nikdy kázat nemohl. Když na to poukázal, mávl soudce rukou, že ho to nezajímá a poslal ho na čtyři roky do vězení.“