Josef Třešňák

“Oni nám tehdy vysvětlovali vztahy ekonomické mezi Francií a Afrikou. Já vím, já jsem byl i na symposiích čínské ambasády, a oni nám řekli že potřebují program pro takové lidi. Dostal jsem dokonce vizitku od toho čínského ekonoma – "Prosím navrhněte program!" Tak se ptám, pro kolik lidí? On povídá, pro dvěstě padesát milionů, potřebovali pro ně program, v západní části Číny. My nežijeme vůbec v myšlenkách jak velká je to země.”

„Chodil jsem do kostela do Mojžíře, s babičkou, jak jinak. Protože krátce po mém narození onemocněla moje matka TBC. Takže já jsem musel samozřejmě s babičkou všechno vykonávat – a to byla moje největší škola. A byla to škola přežití. Moje matka tenkrát byla v Ryjicích v sanatoriu, ryjické sanatorium bylo vyhlášené vzhledem k proudům, které táhly. Mořské proudy přes Blansko až do Ryjic. Tak tam bylo vyhlášené sanatorium a já už v pěti letech jsem za ní chodil pěšky nahoru z Neštěmic! Ta představa, že by někdo pustil až do Ryjic pětileté dítě, ta odvaha byla rodičů, protože oni věděli, že na život nás připravit musí. A tak já jsem tehdy chodil za maminkou a podlezli jsme plot, já tedy podlezl plot a ona mě schovávala na těch lehárnách. Samozřejmě ty její další, co tam byly, to všechno kryly. Tak to byl takový můj první začátek života té samostatnosti.“

„A vzhledem k tomu, že jsem patřil pod čtvrté oddělení (StB) v Ústí nad Labem, tak jsem měl tu prioritu, že byly některé úkoly. Třeba: odjeďte lodí do Hamburku a buďte tam tak dlouho, dokud nepřivezete důkazy o tom, že Němci vyvážejí kanóny Krupp do Izraele. Tak jsem o tom natočil film, všechno jsme to zdokumentovali. Měl jsem s sebou manželku, i holky byly. Celou Evropu jsme projeli kolem dokola, takže ty si zvykly na takový život. A tam jsme zjistili, že se skutečně pašuje. Takže jsem natočil loď, na kterou se nakládaly kanóny Krupp. A protože jsem měl známého na letišti v Hamburku, kde se dělaly airbusy, mám i fotky tady, všechno... Oni měli o rok starší kluky než já. Tak ten mě navigoval, navíc on létal nad Českou republikou podél hranic – mohl, a dával mi fotografie našeho pohraničí. Jak to tady je sešlý, jak tady ty lesy umíraj. Tak to on mi všechno dával. A pak všechny ty informace, protože on se zabýval elektrotechnikou, vybavováním těch airbusů.“