Vladimír Trvalec

„Já jsem […] příchod sovětských vojsk neprožil v Partizánskem, prožil jsem to ve městě Topol´čany a tam jsem byl v podstatě přímým účastníkem obsazování tamních kasáren, kde kdysi sloužil můj otec. Ale tam nepřišla sovětská vojska, tam přišli Maďaři. V podstatě se dá říct, že ta kasárna, Tornická cesta, myslím, že se to jmenuje, tam v podstatě jen odstavili kolonu. Pamatuji si naše vojáky, co tam měli otevřená okna, jen se na to dívali, popřípadě si pamatuji, že jeden tam seděl v okně s nohami ven a podobně. Bylo to něco jako, že chtěl provokovat, ale nic takového se tam neodehrávalo. Vím, že tam došlo k jednání mezi velením těch kasáren a velením té kolony, co přijela. A my jako děti tehdy jsme se začaly po chvíli [bavit] s těmi vojáky, protože u každého auta, ta kolona, jak byla odstavená, tak u každého auta jednoho poslali ven, ať to hlídá. A mezi námi dětmi, mohlo nás být ani ne deset, bylo tam děvče, mladší než my a umělo maďarsky. Tak jsme zkoušeli, už jako zkušenější, dávat maďarskému vojákovi nějaké otázky, proč a nač a podobné věci, to jsme zkoušeli. pamatuji si, že měl pancéřovku, to jsem ještě nevěděl, že to je pancéřovka, to jsem zjistil až za tři roky na vojně, to byla pancéřovka, tak krom jiného tam padla otázka, zda přišel střílet takové děti, jako jsme my. Tak mu to přeložili a milý maďarský voják se rozplakal. A on to byl nějaký rolník, kterého, zkrátka v Maďarsku asi byla nějaká mobilizace a zkrátka ho stáhli z pole, od pluhu, z traktoru. A on se ocitnul […] On nejdřív nevěděl, kde se nachází.“

„Jak jsem říkal, stalo se to tam, byla tam zatáčka, kde v dolní části nějak na sebe partyzáni neviděli, a už tam šli Němci i s jednotkou slovenských gardistů a v té zatáčce došlo ke střetu. Tam ta partyzánská hlídka, co si pamatuji od těch starších lidí, byla nějaká trojčlenná hlídka, tak šli do lesa takzvanou Hlubokou cestou a v té zatáčce byl dům Debnarů a právě do toho domu, samozřejmě okamžitě, asi si domýšleli, že jim občané Ostrého Grúňa partyzánům pomáhají, tak tam bylo nařízené to střílení. Nahnali většinu těch občanů do domu Debnarových a tam bylo postříleno, nevím přesně číslo, okolo šedesáti lidí, možná víc.“