Libuše Tůmová

„Totální nasazení se nás nedotklo, protože když jsem se vdala, když jsme se vzali s manželem a věděli jsme, že jsme jako v područí toho Německa, tak jsme si říkali: ‚Tak nebudeme chtít žádný děti a vydržíme bez dětí.‘ Pak ale přišla taková doba, kdy bezdětný manželé museli občas do Říše na práci, a když byla rodina, tak manžel zůstal v tý rodině, takže my jsme si pořídili dceru. To byl důsledek toho totálního nasazení.“

„Když nebyl člověk straník, tak pořád byl osočovanej, že málo dělá. Já jsem třeba dostávala takový zprávy od okresního školního výboru, že málo pracuju mimo školu. Přitom všechno, co člověk dělal, musel dělat zdarma a já jsem si to začala psát a já jsem měla za měsíc třeba pětadvacet různých akcí, který jsem dělala mimo školu. Dojíždět na schůze, někam do Semčic, do Boleslavi, vést nějakej kroužek dětskej, mít třeba… ruský jazyk vyučovat mimo vyučování a vést lidové kurzy ruštiny a takovéhle. To všechno bylo zadarmo a to všechno zabíralo čas, ale žádný užitek z toho člověk neměl.“