Oldřich Ulrich

„V létě jsem jel na všesokolský slet a podal jsem žádost o začlenění do Sokola, ale mojí žádosti nebylo vyhověno, protože už to měli obsazený. Takže jsem byl rok bez zaměstnání… No v třicátých letech byla velká nezaměstnanost, to jistě víte, a krize. A pro nás byly jen tři možnosti, pokud člověk neměl velkou protekci: buďto jít na Slovensko, nebo zůstat tady a udělat si nástavbu v učitelském ústavu v Chrudimi nebo jít na vojnu. A jelikož jsem měl známého štábního kapitána, tak se mi to zalíbilo. Já jsem chtěl na vojnu. I kdybych měl třeba nějakou protekci, tak by stejně vyhrála. A potom se mi na vojně líbil ten stálý pohyb.“

„Samozřejmě, společenská výchova byla. A bylo toho více. Bylo dáno, že akademie bude postavena na úroveň vysoké školy. Důstojníci, že musí být elita národa. Ne umět vojáka naučit střílet, ale taky ho naučit mluvit o všem možným. Taky náš velitel pluku v Dolním Kubíně, to byl člověk, který vedl v důstojnické jídelně debaty. A mluvilo se o všem. Třeba divadlo, literatura. No, ovšem možným.“

„A první byli bývalí vojáci, finančníci a takoví lidi. Tak jsem šel k Luftschutzu. Pořád jsem byl v Praze a oni létali na Pardubice, tak jsem ten druhý nálet prožil už v Pardubicích. Byli jsme ubytovaní za hubičku. No a úkolem Luftschutzu bylo, když nebyly nálety, budovat kryty. V případě náletu vyhrabávat zasypané a tak dále a vytahovat trosky. Velitelé byli stavitelé, no a já jsem měl na starosti sklad. A jelikož jsem trval na tom, že budu všechno psát česky, přes nařízení, že máme správně korespondovat německy, tak Luftschutz, když se doba trochu uklidnila, měl dát určitý počet lidí do hor, tak jsem šel já, jeden profesor, který byl taky takový odbojník a dvacet Libeňáků a Žižkováků.“

„V Kubíně byli několikrát přeložení nějací důstojníci, včetně těch, kteří byli třeba v tom zabraném území. A to už se vědělo, že je to dáno. Spoléhali jsme a mysleli jsme si, že se Francie nepoddá tak rychle. Obrana národa byla právě na tom založená. Že až bude vhodný okamžik, tak tady v Čechách vypukne povstání. Samozřejmě vhodný okamžik pro povstání mohl nastat tehdy, když by to tam na Západě dobře dopadlo. Ale Francie se proti všem očekáváním položila. A byl konec.“