Ing. Karel Válka

"V tom Rakousku jsme se podívali taky do jiného světa. Například jedete přes dědinu a ten sedlák ráno vyjede a otevře vrata a má je celý den otevřená a na 'padla', až se stmívá, tam jede a nikdo mu nic nešlohne. Až [když] tam Češi začali jezdit, tak začali zavírat. Ale my jsme zažili ještě tu éru, kdy byla vrata otevřená celý den a nikdo nic nesebral. A ty dvory? Napucované! Ne, že za vraty bordel. Kytičky na dvorech, všecko uklizené. Když jsme tam začali jezdit, po revoluci, kopřivy byly do Mikulova a od Mikulova [byly] posečené. Nebo když k nám chodily fotky z Německa, to bylo ještě dřív, tak jsem se maminky ptal: 'Jak to, že v tom Ettlingenu, kde bydleli ti příbuzní, to koryto toho potoka je posečené a rostou tam kytičky?' Oni říkali: 'No víš, Kájo, oni mají svého vlastního zahradníka, každé městečko.' No toto tady byla naprosto nepřijatelná a neskutečná věc. Ted už to je, ale za totáče nebo ještě po revoluci, no to jsme si nedokázali představit. Je to dílem samozřejmě toho, že jsme byli izolovaní, je to dílem taky toho, že ta pohodlnost lidí..., ale taky ten režim tu estetičnost tak neskutečně degeneroval na ty bazální, základní lidské potřeby jako najíst a nakrmit a napít a všechno ostatní je podružné. Já vím, že vznikala v naší republice i kvalitní umělecká díla a já nevím co všechno, ale ten běžný obyčejný život, ten byl dost často boj. A to nadechnout se a vidět něco výš, to moc podporované nebylo, anebo řízeně."

"Protože tu stranu si spousta lidí vzala jenom jako výtah k lepším podmínkám. Po osmašedesátém to bylo stejné. Každý, kdo chtěl mít alespoň nějakou malou výhodu, tak musel nějak spolupracovat. Každý jsme se umazali, víc či míň. Když někdo teď dělá hrdinu – kdo tu dobu nezažil, nemůže vědět, o čem to je." – "I vy jste musel dělat nějaké kompromisy?" – "Všichni jsme dělali. Byl jsem v Pionýru, v SSM jsem byl, na střední škole jsem vedl pionýry. Na vysoké škole například, když jsem chtěl mít jednoduše a rychle známku z politické ekonomie, tak kdo se přihlásil do takzvané studentské vědecké odborné činnosti SVOČ a napsal nějakou tezi, nějakou krátkou práci na politické téma, tak tu zkoušku měl zadarmo, měl za jedna. Ještě s jednou spolužačkou – ona zjistila, že to umím dobře okecávat – jsme takovou práci napsali a zkouška byla."