Jitka Veselá

* 1943

  • „Zjišťovalo se, kdo z dětí si dopisuje s někým ze Sovětského svazu, ony si hodně dopisovaly. No a jedna dívenka, ta byla v osmičce, mi říkala: 'No, paní učitelko, já si dopisuju. A já jsem jí poslala... víte, oni tam nemají, ona chtěla spodní prádlo, to my tady máme, tak já jsem jí poslala kombiné a ona mi odepsala, že si z toho udělala taneční šaty.' No a děti se tomu začaly chechtat. Já říkám: 'No, já vám něco řeknu - je to tak, jak to je. Tam se buduje hlavně těžký průmysl, tam se dělají hlavně... co se týče dolů a hutí. A textilní průmysl a lehký průmysl tam zaostává.' Já jsem řekla slovo 'zaostává'! Jedna dívenka, která byla ze silně komunistické rodiny, to jsem se potom dozvěděla, to řekla doma, a ten její tatínek byl nějakým podtajemníkem OV KSČ a ten okamžitě vyrukoval na ředitele. Ředitel tenkrát byl dědeček naší paní ředitelky a ten se za mě vzal, že to bylo vlastně takové narychlo, že jsem to tak nemyslela. Zastal se mě, protože tenkrát mi hrozil vyhazov.“

  • „My jsme byli mladí, mně bylo pětadvacet roků, mužovi šestadvacet. Tak my jsme byli tedy víc zaměření antikomunisticky. No a měli jsme takové kamarády, se kterými jsme se stýkali, takže jsme tak nějak společně nadávali. Snažili jsme se žít normálně, chodili jsme, když byly v zimě plesy, chodili jsme na plesy. No ale když potom začali s takovými věcmi, jako pracovní soboty, jak se tomu říkalo... no že zkrátka musíte jít dělat nějakou brigádu, tak to jsme odmítali. Když byly volby, tak jsme měli takovou partu, že jsme chodili volit v pátek až třeba před desátou hodinou, schválně, abychom naštvali komisi. A byly tam plenty udělané tak, že byly polepené obrázky, bylo to ve škole s dětmi, tak to bylo polepené obrázky, výkresy, a ta plenta nebyla ani pořádně vidět. Bylo to tak nějak uděláno, aby to bylo skoro neviditelné. A my jsme měli vždycky... význačně jsme si vzali tužku, protože tužky tam ani nebyly, a tady na mě řvali, protože mě znali odmalička: 'Jituško, támhle to hoď do urny.' Já jsem říkala: 'Ne, já si to jdu rozmyslet za plentu.' No tak jsme škrtali a nás nazývali tady, nás bylo takových pět rodin, reakcionářské hnízdo Sedlic.“

  • Full recordings
  • 1

    Kutná Hora, 23.11.2019

    (audio)
    duration: 01:24:25
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V souvislosti se Sovětským svazem jsem si dovolila říci slovo ‘zaostává’ a někdo mě udal

Jitka Veselá jako dítě
Jitka Veselá jako dítě
photo: archiv pamětnice

Jitka Veselá se narodila 23. května 1943 jako jedináček do rodiny strojního zámečníka a do pěti let žila s rodiči ve středočeských Sulovicích. V roce 1948 se přestěhovali do nedaleké Kutné Hory a otec z přesvědčení vstoupil do KSČ. V roce 1953 rodině zatajil, že ví o chystané měnové reformě. Jitka chodila do Sokola, dokud to bylo možné, pak povinně do Pionýra. Základní školu i Střední všeobecně vzdělávací školu absolvovala v Kutné Hoře, maturovala v roce 1960. Poté nastoupila i přes protesty rodiny na Pedagogický institut do Brandýsa nad Labem, učila na škole v Nových Dvorech. V roce 1968 byla Jitka již vdaná a čekala s mužem druhé dítě. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožili na dovolené v Krkonoších. Ve škole odmítala s dětmi tvořit nástěnky a chodit do průvodů, při volbách chodila za plentu a spolu s přáteli je nazývali reakcionářským hnízdem. Z toho pramenila spousta problémů v zaměstnání, kdy jí několikrát soudruzi vyhrožovali vyhozením z práce. S radostí přivítala sametovou revoluci, její syn i synovec se aktivně podíleli na studentských demonstracích. V roce 1993 ji vyhodili ze školy v Nových Dvorech pro nadbytečnost, až do důchodu pak učila v Zásmukách a Žiželicích. Záhy po revoluci vycestovala do Vídně. Dnes žije v Kutné Hoře.