The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Avraham Veselý (* 1948)

• narozen 1948 v Bratislavě

• rodiče slovenští Židé, kteří přežili holocaust

• v dětství stěhování do Prahy

• po roce 1952 se rodiče pokoušeli o vystěhování do Izraele

• 1953 oba rodiče zatčeni pro pokus o vystěhování

• otec odsouzen na čtrnáct let vězení za velezradu

• matka odsouzena na čtyři roky, ve vězení strávila tři roky

• Petr Veselý a jeho mladší bratr Juraj rozděleni do různých dětských domovů, kde pamětník strávil čtyři roky

• 1957 matka propuštěna, převzala postupně syny do své péče

• 1960 otec propuštěn na amnestii

• 1964 celá rodina se legálně vystěhovala do Izraele

• 1997 bratr Juraj spáchal sebevraždu, byl psychicky nemocný kvůli oddělení od rodičů v raném věku

• Petr Veselý v Izraeli přijal jméno Avraham, vystudoval ekonomii a pracoval v bance

• nyní v penzi, žije v Cholonu

Ekonom, bývalý bankovní úředník a čerstvý důchodce z Tel Avivu Avraham Veselý se narodil jako Petr Veselý v Bratislavě několik dní po Dni nezávislosti Izraele v roce 1948. Oba jeho rodiče byli na začátku padesátých let odsouzeni a on sám od svých pěti do devíti let žil po dětských domovech v západních Čechách a v okolí Prahy.

Oba jeho rodiče pocházeli ze Slovenska. Jeho otec Samuel Weis (1911), který si po válce změnil příjmení na Veselý, si i za války změnil identitu, aby nebyl nacisty deportován do koncentračního tábora. Zbytek jeho rodiny tam však zahynul. Matka Jolana, rozená Feldmannová (1924), byla v koncentračním táboře Osvětim.

Devět let v žaláři za to, že chtěl odejít do Izraele

Rodiče se seznámili po válce. Otec obchodoval s textilem a po nástupu komunistů k moci mu byl jeho obchod zkonfiskován. Manželé Veselí nestihli první emigrační vlnu do Izraele v roce 1948, a tak se snažili odejít z republiky ilegálně. Po antisemitském procesu s Rudolfem Slánským se otec obrátil na izraelské velvyslanectví v Praze s žádostí o pomoc, za což byl označen za zrádce státu. V roce 1953 byl zatčen a odsouzen na čtrnáct let vězení. Jeho žena byla odsouzena na čtyři roky vězení. Společně s nimi bylo odsouzeno dalších téměř dvacet občanů židovského původu. Samuel Veselý-Weiss byl v rozsudku označen za jednoho z hlavních organizátorů ilegální emigrace. Samozřejmě mu byly k tíži přičteny i jeho obchodní aktivity. Odseděl si šest let, než byl propuštěn na amnestii.

Jeho syn Petr Veselý k tomu rozhořčeně dodává: „Kde na světě člověk nemůže odejít? To není, že něco udělal, on chtěl odejít do jiné země. To je něco obyčejného. Nelíbí se mi tady, jdu do Ameriky, nelíbí se mi tu, jdu do Ruska. Co on udělal? Nic. To bylo něco směšného. Byl devět let v žaláři, že chtěl odejít do Izraele, nic jiného. (…) Nikdy přesně nevěděli, proč byli zatčení: nic nedělali. Komunisté si rozhodli, že bude železná opona a nenechají nikoho jít pryč, tak byli na tolik let v žaláři. Kdyby aspoň mohli říct, my jsme bojovali, něco jsme dělali pro Izrael, proti komunistům. Nic nedělali.“

Petra Veselého, kterému bylo tehdy pět let, dala StB do dětského domova. Jeho bratr Juraj Veselý (1951–1997), kterému bylo tehdy osmnáct měsíců, se na nějakou dobu ztratil. Nikdo pořádně nevěděl, ve kterém dětském domově se nachází. Každopádně sourozence rozdělili a nemohli se vidět. Petr Veselý má kdesi hluboko ve své paměti i vzpomínku na něco, co se podobalo výslechu pětiletého dítěte. „Vzali pár dětí do nějakého úřadu. Ale jen mne se ptali. Asi to byli policajti, co se mě ptali. Už nevím, na co se mě ptali. Byli moc hodní, bylo to s bonbony, ale v pěti letech mě vyslýchali.“

Když matku v roce 1957 propustili, za pomoci izraelského velvyslanectví si našla byt na Smíchově a vzala si postupně obě děti k sobě. Nejdříve malého Juraje a o nějakou dobu později i staršího Petra. Celkem tak Petr Veselý strávil po dětských domovech pět let, až do roku 1959.

Dnes na tuto dobu Petr Veselý vzpomíná poměrně smířlivě. Komunistický režim sice zničil patnáct let života jeho rodičům, ale špatně se jim po propuštění nevedlo. Izraelské velvyslanectví dokonce dávalo jeho matce peníze a vedli ji jako svou úřednici. „Měli jsme hodně problémů v Čechách, ale neměli jsme finanční problémy, protože celý židovský svět se o nás staral. To byla známá věc. (…) Židovská obec, Joint, HIAS (Hebrew Immigrant Aid Society, pozn. aut.), všichni se o nás starali. Finančně bylo všechno v pořádku, ale komunisté nám vždy dali vědět, že po nás koukají.“ Petr Veselý prošel třemi různými dětskými domovy: v Horažďovicích, v Plzni a v pražských Horních Počernicích. I když byl dítětem „kriminálníků“, nemůže si prý stěžovat, že by se k němu chovali ošklivě.

Horší to bylo pro jeho mladšího bratra Juraje. Rozvinula se u něj duševní choroba, zřejmě v důsledku traumat, která zažil v útlém věku. Nikdy se úplně nevyléčil, jen se u něj střídaly lepší stavy s horšími. Nikdy nemohl plně pracovat a nakonec v roce 1997 v Izraeli spáchal sebevraždu.  

Vystěhování do Izraele

Někdy po amnestii v roce 1960 byl propuštěn z vězení i jeho otec. Mohl pracovat jen v dělnických profesích, matka se živila jako kuchařka. Rodiče se rozhodli k odchodu do Izraele, snažili se zařídit si legální vystěhování. V roce 1963 Petr Veselý ukončil základní školu a měl nastoupit na gymnázium. Měl však špatný kádrový profil, takže nebyl přijat a musel jít do učení. Naštěstí se v té době poměry uvolňovaly a rodiče nepřestávali posílat komunistickým úřadům žádosti o vystěhování. Nakonec jim bylo na začátku roku 1964 vyhověno. Mohli se vystěhovat a vzít si s sebou obě děti, většinu nábytku i obrazy. Těsně před odjezdem do jejich bytu, který byl připraven na vystěhování, přišel celník. Přijel zkontrolovat, co dávají do velkých lodních beden.

„Nedělali problémy. Ráno přišel celník, když jsme balili celý byt do velkých dřevěných beden. Přišel ráno, kouknul se a říkal: ‚Vy máte hodně práce.‘ A odešel. Večer přišel, dal na každou štempl, dostal peníze asi jako jeden měsíční plat a odešel. To byla celá kontrola.“

Rodiče museli celníka podplatit a zdá se, že jeho rozhodování tím bylo značně ovlivněno. Petr Veselý říká, že vlastně jinou možnost ani neměli: „Ne, tak jim řekli, tak se to tenkrát dělalo, všichni to dělali. Kdyby nedali, tak on by se otočil a začal by, otevřete tohle, otevřete tohle. Za Slánského procesů, (…) když našel jen něco třeba nejmenšího, hned je dali do žaláře a zkonfiskovali věci.“

Přes Vídeň a Itálii dojeli do Izraele. Jako dítěti otce, který byl „vězněm svědomí“ sionismu, se Petru Veselému v Izraeli dostalo dobrého vzdělání. Dostal stipendium a vystudoval střední školu i univerzitu. V Izraeli však měl paradoxně problémy v armádě, kde byl považován za potenciálního komunistického špiona. To mu ale tolik nevadilo, protože kariéra v izraelské armádě ho nelákala. Po vojně vystudoval ekonomii na univerzitě v Tel Avivu a více než třicet let pracoval v bance.

V současné době žije v Cholonu v telavivské aglomeraci a ve volných chvílích rád čte o historii. Petr (Avraham) Veselý pravidelně navštěvuje Česko a zejména Prahu, která mu přirostla k srdci. Nepatří sice přímo k takzvané generaci „Dětí Maislovky“, která se formovala až v druhé polovině šedesátých let, nicméně generačně k nim patří, má mezi nimi mnoho přátel a pravidelně se účastní jejich setkání.

Petr Veselý také sleduje po internetu dění v České republice, a může tak srovnávat život v Izraeli a v Česku. „Jsem rád, že komunismus už není, všechno je normální. Problémy pro lidi zůstaly stejné v Čechách jako tady. Kromě války máte skoro stejné problémy jako tady.“ Mentalita lidí v Česku je mu občas bližší než u některých Izraelců, přesto je jeho domovem dnes jednoznačně Izrael. Do Česka a do Evropy obecně rád přijíždí, aby unikl velkému letnímu vedru v Izraeli, které nemiluje. Uvědomuje si také nesamozřejmost existence Izraele. „Je tady velké napětí, tady lidé rychle vybuchnou. Dokud Izrael bude existovat, bude válka. Dokud bude Izrael válčit, bude existovat. Pokud nebude válčit, nebude existovat.“