Václav Veverka

* 1956

  • „Pak přišel 21. srpen. Ten jsem prožil jako dvanáctiletý kluk na rekreaci v Babylonu u Domažlic. To bylo rok a čtvrt potom, co bráchu zabil blesk. Rodina se z toho trochu dávala dohromady. Otec proto vzal pobyt v zařízení toho ústavu, kde pracoval. My jsme přijeli na ten Babylon, který je pět kilometrů od hranice s Německem. Tam jsme teda byli, všechno bylo v pohodě. Ráno v sedm hodin 21. srpna jsme se probudili a otec, jak měl ve zvyku, pustil rádio. Tam jsme slyšeli, že jsme obsazováni vojsky Varšavské smlouvy a aby lidi nevylézali a nesnažili se dostat do kontaktu s okupačními vojsky, jak to tenkrát bylo nazýváno.“

  • „Já osobně jsem to vnímal velice negativně, protože lidi, kteří vyvolávali nepokoje, jsem nikdy neměl rád. Nikdy jsem se neúčastnil žádných demonstrací a žádných stávek, protože zastávám názor, že koho jsme si do čela dosadili, ať už to bylo formou voleb, nebo ne... I když se říká, že ty volby za toho socialismu byly nesvobodné, je to nesmysl, protože i v rámci té Národní fronty se šlo nějak prosadit. Samozřejmě, nebylo to možné úplně, protože pořád byla ta vedoucí úloha komunistické strany, ale šlo se prosadit.“

  • „Nás jako děti ta politika moc nezajímala, protože jsme žili na vesnici a měli jsme úplně jiné zájmy. Všichni jsme byli zhruba jako většinové obyvatelstvo. Za toho socialismu, by se dalo říct, jsme byli takoví vyrovnaní, nebyly mezi námi žádné rozdíly. Přišli jsme ze školy, praštili jsme s taškou do rohu, vyběhli jsme někam na pole nebo na hřiště. Chvilku jsme hráli fotbal, chvilku jsme po sobě házeli šutry. Bylo to nádherné dětství, na které člověk strašně rád vzpomíná.“

  • Full recordings
  • 1

    Loděnice, 04.02.2021

    (audio)
    duration: 01:17:48
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Politika by se neměla dělat na ulici

Václav Veverka
Václav Veverka
photo: Příběhy našich sousedů

Václav Veverka se narodil 4. července 1956 v Berouně, dětství však prožil v nedaleké obci Chyňava. Jeho dědeček, který byl zakládajícím členem Komunistické strany Československa v roce 1921, měl velký vliv i na jeho pozdější názory. Jeho bratr v dětství tragicky zahynul. Příchod okupačních vojsk v srpnu 1968 zažil Václav s rodiči na rekreaci u Domažlic. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a stal se učitelem. Aktivní odpor vůči režimu neschvaloval, přesto uvítal pád režimu. Dodnes je ředitelem na základní škole v Loděnici.