Pavel Virág

* 1950

  • „Ve straně jsem nikdy nebyl. Když potřebovali získat nějaké členy, tak vždycky povídali: ‚Virág bude končit a jeho nástupce bude jedině komunista.‘ A plno těch kluků, jak sprostě vstoupili do strany, a já jsem jim říkal: ‚Když chcete, tak prosím. Já půjdu zase k lopatě, mně to nebude vůbec vadit. Já budu manuálně pracovat, já nemusím dělat tady předáka.‘ Ale nikdy mě z té funkce neshodili, protože se plnilo, šlo nám to a i kluci byli spokojení.“

  • „My jsme se museli, protože jsme pracovali v ionizačním záření, tak jsme museli někam na rekondici. Tak jsme jezdili do lázní po Československu. Jednou za několik roků musel člověk jet do Štósu, kde byly lázně pro nás, a potom jsme mohli jet i ven. Já jsem se dostal hlavně do Piešťan, protože jsem to měl blízko domů. Tak jsem chodil na tyto rekondičky. Když jsem musel do lázní, tak jsem chodil do Piešťan. Byl jsem i v Peci pod Sněžkou, kde bylo rekreační středisko Energetik, kde jsme byli. Mně to vyhovovalo, protože tam se dalo krásně běhat nahoru na Sněžku a Luční boudu. Tam nás zase hned Poláci chytali, protože tam kousek jde stezka hned do Polska a na polskou stranu – a kdo neměl občanku, tak bylo zle. Oni byli trochu přísní. Za určitou dobu mohl člověk odjet i do Ruska do Dagomysu, potom jsme jezdili do Bulharska na Slunečný Brjag a ještě do Jugoslávie, dolů do Černé Hory, kde se to jmenovalo Petrovac.“

  • „Byla zde lampovna a známkovna. Na té známkovně se věšely známky, aby se vědělo, že ten horník sfáral dolů a bral si lampu. Tam jsme měli hlavně na Severu, na té jedničce, bylo několik druhů limonád. Jeden čas zkoušeli i kakao a mléko. Ale to nedopadlo dobře. Takže místo toho byly čaje. Limonády také – když se nevypily, tak hned kvasily v tom teple. Tak jsme si mohli potom natankovat čaj a nosili jsme si dolů čaj. Samozřejmě jsme vyfasovali svačinu. Ta se skládala z uzeného masa, jako například uzená kuřecí stehna, nebo různé pomazánky. A všecko možné, vždy s chlebem.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 23.01.2024

    (audio)
    duration: 01:24:16
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Byla to nejlepší práce, kterou jsem v životě dělal

Při práci na dole Hamr I. kolem roku 1981
Při práci na dole Hamr I. kolem roku 1981
photo: Archiv autora

Pavel Virág se narodil 16. listopadu 1950 v obci Kolárovo na jižním Slovensku. Rodiče se do této oblasti přesunuli po konci 2. světové války během výměny obyvatel, kdy Virágovi a Litvaiovi (rodina maminky) jako Slováci odešli z Maďarska a usídlili se právě na Slovensku. Po velkých povodních v polovině 50. let byli nuceni se stěhovat znovu, a sice k příbuzným do Trnavy, po krátké době se pak zabydleli natrvalo v nedaleké obci Cífer. Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy prožil pamětník v Trnavě, kde na vlastní oči viděl různé občanské akce, které byly mířené proti okupačnímu vojsku. Vojenskou službu strávil u protivzdušné obrany v Aši a po skončení vojny začal pracovat jako opravář vagónů opět v Trnavě. Po čase chtěl ale práci změnit, rozhodl se pro nové zaměstnání. V roce 1978 tedy nastoupil jako horník v uranových dolech závodu Hamr na Jezeře. Dle svých slov byl v práci velmi spokojený a povýšil až na předáka party geomechaniky. Po deseti letech a odpracování určitého počtu směn musel práci opustit, avšak v podniku zůstal i nadále – tentokrát začal pracovat na povrchu přímo na úseku zakládky, kde bylo potřeba vyplnit vydobyté prostory, aby zde nedocházelo k propadům. V roce 2003 přestoupil na vrtný úsek, kde se zabýval likvidací vrtů po chemické těžbě, zde zůstal až do konce srpna roku 2018. V roce 2012 s dalšími horníky a nadšenci založil Hornicko-historický spolek pod Ralskem. Dnes (2024) Pavel Virág žije ve Stráži pod Ralskem a ve volném čase se věnuje včelařství a horolezectví.