Michal Virák

* 1948

  • „Já to nebudu skrývat, on byl ve straně, to říkám. Já jsem se s ním o tom bavil a on říkal: ‚Hele, po válce jsme mysleli, že to bude třeba lepší.‘ Oni v zimě běhali bosí na té Podkarpatské Rusi, tam byla strašná bída. Ale pak, když se to začalo měnit, tak už se bál vystoupit, protože nebyl odsud, protože byl z Východu. V tom filmu Bouřlivé pohraničí [Zdivočelá země], nebo jak se to jmenovalo, s Dejdarem, jak se tam vzpouzel ten Ukrajinec a pak zmizel... Člověk není pokaždé hrdina.“

  • „Nebyla to dobrá věc. To udělali blbost, že snad ani větší nemohli udělat. Tady ani v minulosti by proti Rusku nikdo nešel, to si udělali sami. Povzbudili národ k odporu k nim. Jejich ruské neštěstí je to, že se všude chovají jako dobyvatelé, ne jako osvoboditelé. To je jejich neštěstí.“

  • „Tam byly nahoře lesy a krajina. Byly tam smíšené děti, česko-německé rodiny, rusko-české rodiny. Byli tam Maďaři přesunutí ze Slovenska. To bylo takové zvláštní. Každou sobotu nebo v neděli jsme jezdili do kostela do Bohosudova, do té katedrály. Tam jsem byl křtěný v tom čtyřicátém osmém roce.“ – „Jako katolík?“ – „Ano, jsem katolík. To byla nádherná léta. A ta trafika, kterou táta dostal dekretem, tak to patřilo, já jsem se v tom pak šťoural, člověku z česko-německé rodiny. Oni mu to sebrali, tak jsme tam bydleli my, ale oni jim to pak v padesátém třetím roce vrátili. Takže táta s mámou museli pryč. Tak jsme si sehnali domek o kousek dál. To si pamatuju, tam jsem žil asi čtyři roky.“

  • Full recordings
  • 1

    Mnichovo Hradiště, 26.09.2022

    (audio)
    duration: 01:51:56
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Bez členství ve straně jsem se najednou ocitl dole

Michal Virák, 2022
Michal Virák, 2022
photo: Post Bellum

Michal Virák se narodil 18. června 1948 v obci Unčín, dnešní Krupce. Jeho otec Michal Virák, původně Virag, pocházel z Podkarpatské Rusi. V roce 1943 narukoval do maďarské armády. Po dvou měsících přešel k 1. československému armádnímu sboru. Na podzim roku 1944 se účastnil dukelsko-karpatské operace. V boji u hory Obšar byl zraněn. Zbytek války strávil v nemocnici ve Lvově a Soči. Michal Virák mladší strávil prvních deset let života v pohraničí, kde žilo mnoho národnostních menšin. Po ukončení základní školy se vyučil truhlářem v železničních dílnách. Roku 1967 nastoupil na základní vojenskou službu k 103. tankovému pluku v Milovicích. Ani ne po roce ho jako truhláře odveleli do Horních Počernic do Vojenských staveb. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v září 1968 ho převeleli do východoslovenského města Humenné. Po vojně pracoval nejprve jako lisař v podniku Karbo v Benátkách nad Jizerou. Byl kandidátem na členství v Komunistické straně Československa, ale právoplatným členem se nakonec nestal. Od roku 1977 pracoval v Průmstavu u Mnichova Hradiště. Na počátku nového tisíciletí se stal členem Československé obce legionářské. V roce 2022 žil v Mnichově Hradišti.