Za Rusy válčili v Podněstří i trestanci. Opíjeli se, vraždili a znásilňovali
Download image
Umělecký řezbář a bývalý ostřelovač v občanské válce v Podněstří Marian Visternicean se narodil 2. června 1966 v tehdejší Moldavské socialistické republice, která byla součástí Sovětského svazu. Své dětství označuje za tvrdé, jako děti museli s matkou Jevgenijí pracovat v kolchozu na tabákových a kukuřičných polích, pomáhali i na vinicích. V zimě tkala celá rodina koberce. Už v dětství si oblíbil umělecká řemesla, proto šel v 15 letech studovat na umělecké učiliště v hlavním moldavském městě Kišiněvě. Po ukončení učiliště v roce 1984 absolvoval základní vojenskou službu v ukrajinské Oděse. V době gorbačovské perestrojky byl v roce 1987 svědkem nacionalistických demonstrací v lotyšské Rize, kde chtěl studovat uměleckou vysokou školu. Nakonec si kvůli nepokojům v Rize studium rozmyslel a vyučoval na odborném učilišti v Bělorusku. V roce 1991 se začal rozpadat Sovětský svaz. Moldavsko vyhlásilo úplnou nezávislost, vznikla Moldavská republika. Také moldavské Podněstří vyhlásilo v roce 1991 úplnou nezávislost. Moldavsko jednostranné odtržení Podněstří neuznalo a považovalo jej i nadále za součást svého území. 1. března 1992 začala moldavská ofenzíva proti Podněstří. Na moldavské straně bojovalo mnoho rumunských dobrovolníků, zatímco Podněstří se dostalo podpory od ruských a zčásti ukrajinských dobrovolníků, donských kozáků a také propuštěných trestanců. Mariana Visterniceana povolala moldavská armáda do války, byl ostřelovačem. Řada jeho kamarádů přišla o život, doteď ho straší jejich zohavená těla. Občanská válka si vyžádala kolem jednoho tisíce obětí včetně civilistů. V blízkosti podněsterského Tiraspolu byly objeveny hromadné hroby, ve kterých byla nalezena těla studentů tiraspolské univerzity, včetně znásilněných dívek. Válka v Podněstří skončila 25. července 1992 příměřím a Marian Visternicean se stal součástí mírotvorných sil. Po válce došlo v Moldavské republice k ekonomickému úpadku. Marian Visternicean se proto rozhodl odjet do Spolkové republiky Německo, kvůli svému záznamu o účasti ve válce v Podněstří ho ale Němci označili za nežádoucího. V roce 1995 nakonec odešel přes Ukrajinu a Slovensko do České republiky. Usadil se v Mníšku u Liberce, kde má nyní uměleckou dílnu a vyrábí repliky historického nábytku i plastiky ze dřeva.
