František Vít

„V tu dobu za mnou přišel kluk, kterej byl v mý četě a dělal předsedu komunistický strany tam na útvaru, na té rotě, a přines mi přihlášku do strany. A řekl mi, ať si to vyřídím doma na tý dovolený. Tenkrát bylo potřeba mít nějaký ručitele, asi tři ručitele, který jako soudruzi už zkušený. A říkal mi: „Hele, až si to necháš potvrdit od nich, vrátíš se zpátky, já si to od tebe vezmu, my tě hnedka přijmeme a otevírá se ti kariéra života.“ No, já jsem tu přihlášku nechal na nočním stolku, odjel jsem na dovolenou. No a po dovolený jsem si myslel, že to prostě utichne, ale ono to tak nebylo. On za mnou přišel, Jano Vaněk tenkrát se jmenoval, a ptal se mě, jestli mám tu přihlášku. Říkal jsem: „Ne, nemám.“ Ale jelikož to byl můj podřízený, tak se mě na víc neptal. No a asi za tři dny za mnou přišel zástupce velitele školy pro věci politické, myslím podplukovník Haldel že se jmenoval. No a my jsme mu dávali přezdívku rajské jablíčko, páč on měl pořád takovej kulatej obličej a takovej úsměv. No a tak se začal nejdřív žoviálně bavit, ale pak mi řekl, proč nemám tu přihlášku. A já tenkrát jsem mu řekl, že se necítím dostatečně zralej pro takovej důležitej životní krok. A teď si představte, že já jsem celej další rok patřil mezi nejlepší. Pořád jsem byl zástupce velitele čety, ale už jsem byl jenom desátník. Další povýšení už se nekonalo."