Herta Vladařová

"Disciplína byla na prvním místě. V šest hodin píšťalky. Píšťalka zněla celý den. Od půl šesté ráno do devíti večer. Na všecko se pištělo. A my jsme museli skákat podle toho. Dokonce i do vody, do studené. To bylo ráno. Tam byl potok vedle, v tom Čiháku. Zapískalo se a šup, a na další pískání už jsme museli být v té vodě. Byl to takový dril. Naučili jsme se tam strašně moc věcí."

"Roku 1944, v srpnu, jsem byla u babičky. Babička bydlela v Nových Lublicích. A já jsem bydlela ve Starých. S babičkou jsme byly venku, válka, byly jsme na zahradě, kopaly a teď najednou přiletěla dvě letadla, ne moc velká. Přiletěla a bojovala. My jsme měli tam tu zahradu. Jedno letadlo začalo hořet a pilot vyskočil, a jak tam babička kopala, tak ten tam přišel dolů, ten pilot. A jeho letadlo, co shořelo... V Nové Lublici je les, jak končí vesnice, a tam je obrovská bažina a to letadlo tam spadlo. Já jsem tam byla první a viděla jsem to. Trčelo to ven a bylo to tam snad 50 roků. To tam bylo pořád. A jenom já jsem věděla, že to tam je."