Bohuslav Vlasák

„Nálada na vesnici v té době byla, to se nedá popsat. Protože ti lidé, kteří zde hospodařili léta, zdědili, tudíž zas byli povinni to předat další generaci. Jenže když chtěly děti zůstat doma, musely pryč. Úřady je doma nenechaly. Tudíž neměly to ani komu předat. A tak ti lidé sami viděli, my na to ani nebudeme stačit, protože už nám přibývají léta. Bylo to všechno uměle vytvořeno, ta protizemědělská politika, za každou cenu zkolektivizovat vesnici. A když já si vzpomenu na únor 1948, což dobře pamatuji, když Gottwald v Praze vyřvával, že když vám někdo přijde s kolchozama, žeňte ho svinským krokem. U nás nebudou žádný kolchozy, jenom zemědělce přes 50 hektarů, jim bude půda znárodněna. Jinak žádný kolchozy nebudou. Avšak skutečnost byla jiná. A tak se rodily i charaktery u těch mladých lidí, že politici něco slibovali a nesplnili potom. Protože to splnit nemohli, protože dostali nařízení ze Sovětského svazu, všechno se bude likvidovat. Říkal to i můj otec, který něco přečetl, tak zde říkal sousedům: ‚Nebudeme mít nikdo nic, jenom to, co máme na sobě.‘ Ono to tak skutečně bylo.“

„Přišel však určitý přelom, rok 48. Někteří učitelé nás vychovávali tak, jak nás vychovávali dosud, někteří jiní učitelé převlékli kabát a viděli, že by asi tak dlouho neuspěli. A tak měnili též své názory. Ale to se muselo též projevit na charakteru těch dětí. Když se na nás vyžadovalo, že musíme, když už potom začala ta kolektivizace, že musíme do prvomájového průvodu. A když jsme si tak každý srovnal v hlavě, jak je jednáno s těmi lidmi, kteří se na té půdě narodili, zde pracovali a jsou jim házeny klacky pod nohy, jsou za to i trestáni, že třeba nesplnili nějakou dodávku, protože jim to nebylo umožněno. A tak se v každém z nás rodil jakýsi náhled na tehdejší situaci. Byla to, řekl bych nejtěžší doba v dějinách, ne snad v celých dějinách, jelikož ti naši předkové… bývávala robota a tak dále. Ale v moderní době to byl velký přelom, kdy všem sebrali vše a nařizovali, kdo bude v tom zemědělství dělat a kdo tam třeba nesmí dělat. Jestliže jsem sdělil, že chci zůstat v zemědělství, doma hospodařit po tatínkovi, bylo mi vytýkáno, že málo čtu denní tisk. Že Sovětský svaz nás zaplaví pšenicí, veškerou obživou, že naše zemědělství v budoucnosti nebude vůbec potřeba.“