Anna Vlková

"To bylo takovou tou podmínkou, že tedy nesmí být víc než třetina v rukou Volyňáků nebo teda těch zahraničních uživatelů nebo správců. Takže to bylo dostatečně jako kruté, protože ty vesnice byly rozstrkaný strašně moc. A tam ta komunita volyňských Čechů byla založená na takových základech spíš vesnických. Tam se odehrávaly všechny přátelské vztahy, byly tam homogenní spolky Jak, to je pro mě dodneška záhada. V Chotiněvsi bylo jich nakonec 17, ačkoli bylo jenom 40 hospodářství; tak 17 ze 40, takže tam správně by mělo být jen 13."

1. Původ, kořeny J. V.: My jsme se narodili oba v Polsku, já v roce 1932 a ty /k manželce/ v roce 1936. A.V.: Naše vesnice byla zase trošku jiná, protože to byla evangelická vesnice. Nejenom že si nechtěli brát Ukrajince, ale nechtěli si brát ani Čechy, kteří přešli k pravoslaví. 75 % jich přešlo k pravoslaví a evangelíci jima teda pěkně pohrdali.

"No a v padesátým prvním dostavěli kostel. Nebyl materiál, nebylo vápno. Nic nebylo. Hřebíky se vytahovaly z prken a rovnaly se a ty se používaly, jo. V zápisech je, že dědkové, starý lidi, rovnali hřebíky, vytahovali a rovnali, že jich narovnali deset tisíc a nějaký drobný. A měli je všechny spočítaný, do jednoho. V padesátém roce jsem dával podklad tomu architektovi, střešní konstrukce cihelny chotíněvský, která se použila na střechu u kostela. To je ještě taková zajímavost, jak vlastně k tomu došlo, že úřady povolily ten kostel. Protože už tenkrát to vlastně po únoru nebylo přijatelný. Farář vlastně – musím říct, že to musel bejt strašnej taktik, když vlastně prosadil to stavební povolení. Slíbil jim, že založí družstvo v Chotiněvsi, když mu povolí kostel. Ani se o tom nezmínil. Rok po založení družstva zemřel, ale nezaložil ho on, založili ho jiní. On dokonce získal třistatisícovou dotaci, dar. Kostel stál, myslím, že ten rozpočet byl asi půldruhého milionu nebo tak nějak a on získal tuhletu dotaci. Ale musím říct, že to byla taky ta styčná osoba boratínských Čechů s ukrajinskou vládou, s ukrajinskou povstaleckou armádou, takže měl určitě zkušenosti i s jinou takovou diktaturou, že. Určitě to byl psycholog a to farář musí být trochu. Takže to byl taky takovej malej zázrak."

"Tenkrát, když přišli /Sověti/ v tom v devětatřicátém roce, tak já se pamatuju, to mi bylo teda sedm roků, že. Ne že bych si z toho něco pamatoval, jako přímo. Tak tam přišel politruk ze sovětského území a vlastně tam dělal tu ideologickou práci a dokonce při český vynalézavosti ho zpracovávali, že mu dávali najíst a napít, a pak byl ten člověk přístupnějším. A taky musel pryč, protože už podléhal těm názorům těch – zdánlivě - nepřátel režimu. Takže se tam vystřídali tři politruci tenkrát. Vlastně hned, jak přišli Sověti, tak začali prosazovat socializaci venkova, čili kolchozy a sovchozy. A samozřejmě na Boratíně to bylo ještě jako vybičovanější, protože tam ještě byla jiná náboženská silná ideologie, a to se Stalinovi nebo stalinovcům taky nelíbilo. Tam byla ta ideologie zničit soukromý podnikání, zničit vykořisťování člověka člověkem, ačkoliv to bylo prokazatelně pro to domorodý obyvatelstvo jako prospěšný. Oni stihli vyvézt ty, co měli já nevím sto a více hektarů, tak ty vyvezli v prvním momentě, všecky státní úředníky, když přišli v tom devětatřicátým, tak vyvezli na Sibiř."