Jana Voborníková, rozená Bělinová

„Babička měla šicí stroj, ale na dámský věci. No a Němci přišli, když jim teklo do bot. Chodili po lidech, který mohli jim něčím prospět, a nutili babičku, aby na tom stroji šila vojenský baťohy a ty tlustý kabáty. No, a tak babička taky dělala odboj, takže říkala: „No, ale tenhle ten stroj to neutáhne, ten to neušije, to já nemůžu, to je na lehký látky.“ Ne, že musí. No tak samozřejmě, že jako druhej den tam šla, že teda to šila, ukázala jim, že kousek jako zkusila, nejde to. A oni chtěli potvrzení. Tak musel stroj se stěhovat k opraváři. Přišel teda pan opravář, kterej ty stroje prodával, musel se k němu odstěhovat. A stroji nic nebylo, ale on vydal potvrzení, že opravdu nejde na něm šít. Tak jim to tam dala, tu ceduli, a měla na chvíli pokoj. Takhle lidi drobnejma věcma se snažili nepodlehnout."