Ing. Miloš Vočadlo

* 1930

  • „To, co následovalo, bylo strádání, naši jen přežívali. Tatínek nesměl dělat v oboru, protože by byl škůdce, dělal by sabotáže, a tak sbíral střepy pro archeology a dělal kustoda a maminka taky dělala nějaké příležitostné práce. Oni prostě živořili. Většinou se to dělo tak, že vám vzali kvartýr a poslali na venkov, popřípadě tam něco přidělili, což se nám nestalo, protože my jsme bydleli velmi skromně. Mladší sestru nevzali na školu, tak pracovala, ta starší byla vyhozena z vysoké školy, protože ta politicko-sociální škola, nebo tak nějak se jmenovala, se najednou rozpadla na dvě poloviny, na lidi perspektivní a pokrokové v modrých košilích a na lidi z minulosti, děti buržoustů, kteří měli na vybranou buď fabriku, nebo emigraci. Starší sestra emigrovala do Belgie, mladší se vdala. S rodiči jsme nějak přežívali. Veškeré prázdniny jsem trávil ve fabrikách a seznamoval se s dělnickou třídou. Později na vojně jsem poznal třídní boj. Armáda byla třídně diferencovaná, daleko víc než třeba školy nebo pracovní fronta. Je pravda, že jsem neudělal dost pro to, abych se jí vyhnul, z mnoha soukromých i nesoukromých důvodů. Jeden z nich byl ten, že jsem se naivně domníval, že dříve nebo později se to bude střílet a bude dobré to umět. To byla žertovná představa hlavně proto, že na té vojně jsem se nic takového nenaučil, protože jsem byl od začátku zařazen jako nespolehlivý, bez povýšení, prakticky beze zbraně...“

  • Full recordings
  • 1

    Praha 10, 20.07.2016

    (audio)
    duration: 01:13:18
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Považuji se za člena zlikvidované rodiny

Miloš Vočadlo, v letech 1954-1956
Miloš Vočadlo, v letech 1954-1956
photo: rodinné album

Miloš Vočadlo se narodil 5. června 1930 v Žatci, kde ve stejném roce otec přišel o podíl na lékárně, kterou se společníkem vlastnil a provozoval, a rodina se odstěhovala do Prahy. V roce 1939 otec otevřel novou lékárnu v Praze 7. V letech 1940-1945 byli dva členové v širším příbuzenstvu vězněni v koncentračních táborech a jeden z nich zahynul. V roce 1944 otec onemocněl tuberkulózou a strávil téměř pět let v léčebnách a sanatoriích. Lékárnu vedli provizoři až do roku 1948-1949. V roce 1945 nastoupil pamětník na gymnázium a v roce 1948 se pokoušel o přijetí na medicínu. To mu novým režimem nebylo umožněno z důvodu politických postojů strýce Otakara, profesora na Univerzitě Karlově, který mu později pomohl díky posledním kontaktům dostat se ke studiu alespoň na matematicko-fyzikální fakultu. V roce 1950 byl otec režimem donucen vzdát se lékárny a dále byl zaměstnán jako správce vlastního majetku. V roce 1952 znovu onemocněl TBC. V roce 1953 dostal výpověď a byl mu vyměřen velmi nízký invalidní důchod. Rodina strádala. Rodiče si přivydělávali pomocnými pracemi a Miloš Vočadlo vedle studií vypomáhal brigádami v dělnických profesích. V letech 1953-1955 absolvoval základní vojenskou službu s řadou kádrových omezení. Starší sestra byla vyloučena z vysokoškolského studia a mladší sestře studium nebylo umožněno vůbec. V roce 1969 starší sestra s rodinou emigrovala do Belgie. Následkem toho nemohl nikdo z rodiny až do roku 1989 vycestovat. Pamětník se po celý život věnoval oboru organické chemie, publikoval řadu odborných titulů, vychoval čtyři děti, je v důchodu a žije s manželkou v Praze.