Jana Volfová

* 1934

  • „Na vesnici docházelo k tomu, že se hledal nejbohatší sedlák nebo ten, který měl nejvíc polností. Aby byl likvidován jako kulak. U nás bohužel jedna skvělá rodina Šimonů – měli největší polnosti – se ocitla v ohnisku zájmu představitelů vesnice. Bylo tam kolem pěti větších statků. Bohužel to padlo na rodinu Šimonových. Statek jim byl zabrán a byli vyhnáni mimo obec, i když to byli nesmírně slušní lidé.“

  • „Byli to příslušníci tajné policie. Přišli do gymnázia do sborovny. Odvezli mě auťákem na smíchovskou stranu za vodu do domu bez jakéhokoliv označení. Dovedli mě do kanceláře v 1. patře. Byli tam celkem čtyři lidé. Bylo to poté, co já jsem navštívila v době uvolnění tetu mého muže, která se provdala do Anglie. Byla jsem u ní šest neděl o prázdninách, než přišli Rusové. Poznala jsem Londýn a Velkou Británii na vlastní oči. Ta tajná policie si myslela, že si ze mě udělá udavače. Zpovídali mě, co jsem kde viděla – jaké lodě a přístavy. Sepsali dlouhý protokol. Vyslýchali mě muž a ženská, pak ti dva další byli ve vedlejší místnosti. Protokol položili a řekli: 'Tak si, soudružko Volfová, přečtěte, co jste odpovídala, jaké jsme kladli otázky.' Já jsem říkala: 'Proč bych to četla, vždyť vím, o čem jsem mluvila.' On říkal: 'Musíte si to přečíst, až potom odejdete, abyste nevykládala, že jsme Vám píchali do očí.' Já jsem říkala: 'Pane bože, jak zaručíte, abych to nevykládala, až odtud vypadnu?' Myslím, že jim tenkrát patrně odpadla dolní čelist, že si řekli, tahle ženská je tak blbá. Tak mě vypustili. Musím se vám přiznat, že teprve až jsem vylezla z toho baráku, mi došlo, že to původně měla být nabídka ke spolupráci. Ale asi díky té mé hubaté poznámce si řekli: 'Tak tahle ženská není použitelná.'“

  • Full recordings
  • 1

    Hroznová ul., Praha, 22.04.2015

    (audio)
    duration: 02:14:12
Full recordings are available only for logged users.

Všechno je jinak

Jana Adášková-Volfová školačka
Jana Adášková-Volfová školačka
photo: archiv pamětnice

Jana Volfová se narodila 16. října 1934 v Úhercích u Mladé Boleslavi. Rodina se záhy přestěhovala do Veselé u Mnichova Hradiště. Tatínek zde měl truhlářskou dílnu, kterou předal do komunálu v roce 1948, maminka byla v domácnosti. Rodiče i její prarodiče jí předali lásku k vlasti a její historii, byli pilnými čtenáři. Vytvořili jí krásné dětství a byli jí v mnohém příkladem do života. Zejména ji ovlivnil dědeček Václav Řebík - francouzský legionář. Po obecné škole ve Veselé Jana Volfová navštěvovala gymnázium v Mladé Boleslavi. Po maturitě vystudovala Vysokou školu pedagogickou, obor dějepis a zeměpis. Před koncem studia se vdala za studenta FAMU Volfa, což jí umožnilo zůstat v Praze. Přestože měla oprávnění učit na střední škole, dlouho učila na několika základních školách. V polovině 60. let byla přijata jako učitelka na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici. Oceňuje svobodu, která zde panovala navzdory komunistickému režimu, a to i v době počínající normalizace díky řediteli Fraňkovi, který přežil holocaust. Odmítla nabízený vstup do KSČ i spolupráci se Státní bezpečností. Jana Volfová výsledky svého studia shrnula v medailonech vykreslujících známé i méně známé postavy české historie.