Dan Vu

* 1957

  • „Odvezli nás někam na vesnici. Tehdy měla každá rodina na venkově přijmout určité množství lidí z města. Byli jsme v jedné rodině, kde žila hodně stará babička, pak paní, mám dojem, že na mateřské, která měla manžela na frontě. Takže jsme tam byli se sestrou, bratrem a s tou rodinou, která nám dávala, co měla. Samozřejmě naši jim dávali asi nějaké peníze. Čas od času za námi jezdili a vždycky mluvili s tou rodinou a mám za to, že jim něco dali, aby nás živili. Bydleli jsme v domě z bambusu a střechou ze slámy. Takže jsme spali na zemi ve slámě a byli jsme šťastní, protože v zimě ve slámě bylo teplo.“

  • „Když jsem začal vnímat věci kolem sebe, tak mně bylo asi sedm let a chodil jsem do první třídy. Bylo to v roce 1965. Ten rok si všichni dobře pamatujeme, protože Američané tehdy začali bombardovat Severní Vietnam. Já jsem asi půl roku chodil do školy a pak nás evakuovali a všichni jsme museli opustit Hanoj. V mé paměti byla Hanoj úplně tmavá, špinavá, poloprázdná, protože všichni jsme utekli na venkov. Potom jak jsem se vrátil z evakuace, tak Hanoj byla zničená, zbombardovaná.“

  • „Ke konci bombardování jsem se dozvěděl, že náš barák byl zasažen. S bratrem jsme se vrátili do Hanoje. Viděl jsem tolik mrtvých na ulici. Bombardovali tam totiž v noci a my jsme se do města vrátili ráno. Protože byl náš barák bez střechy, tak jsme šli s bratrem shánět něco na dočasné přikrytí střechy. Prošli jsme ulicí, kde vojáci a policisté vytahovali mrtvoly ze zřícených baráků a dávali je na chodník. Byl to nekonečně dlouhý chodník, na nějž pokládali těla. Tehdy jsem viděl válku poprvé na vlastní oči. To znamená zničené baráky a mrtvé lidi. Dodnes je to pro mě noční můra. I po letech se mi to často vrací ve snech. Když už to člověk jednou viděl, tak to nedokáže smazat.“

  • Full recordings
  • 1

    Nový Malín, 16.09.2016

    (audio)
    duration: 02:11:04
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Zničili celou generaci národa

Dan Vu v roce 2016
Dan Vu v roce 2016
photo: Vít Lucuk

Dan Vu se narodil 25. května 1957 v Hanoji v Severním Vietnamu, ovládaném komunistickou stranou. Patří ke generaci postižené válkou. Sedm let strávil bez rodičů v evakuaci před bombardováním na vietnamském venkově. Do Hanoje se vrátil na konci roku 1972, den po tzv. Vánočním bombardování, kdy americké letectvo svrhlo na město tisíce bomb. Na vlastní oči tam poprvé viděl, jaké útrapy válka lidem přináší. Po válce Vietnamská demokratická republika uzavřela smlouvu s Československem o přijetí několika tisíc vietnamských občanů kvůli získání profesních zkušeností. V roce 1975 do Československa odjel také Dan Vu. Na Slovensku se vyučil elektrikářem a následně se stal vedoucím nově příchozích skupin z Vietnamu, aby se noví učni dokázali v Československu lépe adaptovat. Později dostal na starost několik skupin vietnamských dělníků. Pracoval například pro Pozemkové stavby n. p. Olomouc, kde se staral o zhruba osm set mužů a žen. Od roku 1990 podniká. Nejprve dovážel do Československa a později do Česka nejrůznější vietnamské zboží, později vlastní značku obuvi a následně obchodoval s českými výrobky ve Vietnamu i v dalších asijských zemích.