Anna Vukušičová

* 1943

  • „Se sousedkou jsme měly jít nakoupit a ona mi řekla, že jsme ve válce, a já jsem se málem složila. Manžel přišel v jedenáct z práce domů. Fronty! Strašné fronty, nic nebylo. Chleba nebyl, rohlíky, prostě obchody úplně vykradené, jak ti lidi šíleli. Bylo to strašné. Ale já jsem chodila k bratrovi a potom tam byla pumpa u našeho baráku a tam chodívali ti Rusi si napouštět vodu. Byli tam s velkým autem a měli tam velké barely, tak si tam napouštěli vodu. Bála jsem se. Já jsem nezažila válku, měla jsem dva roky, když válka skončila, a teď, když mi řekli, že jsme ve válce, tak já jsem se málem zhroutila, protože jsem se toho bála. Dcera měla čtyři a druhá byla na cestě, ta se narodila 7. ledna. Ale přežili jsme to nějak.“

  • „Já jsem chodívala pěšky přes Písec, tam byly nahoře schodky, přešlo se na Soběšickou a kopcem jsem šla dolů na Cacovickou. Tam byla – a ještě tam dneska je – cacovická škola. A v zimě jsme jezdili z kopce na saních až ke škole. Nebylo tolik aut, tam byly asi tři auta všehovšudy, na té Sabandě. My jsme tomu říkali Sabanda, té Soběšické. Takže jsme po té silnici sjeli až ke škole, tam jsme si dali dovnitř saně, to nám školník dovolil, a tak jsme v zimě chodili.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 02.11.2022

    (audio)
    duration: 01:10:03
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

V Písečníku nebyl nikdo bohatý, ale žilo se, jak se dalo

Anna Vukušičová v roce 2022
Anna Vukušičová v roce 2022
photo: Post Bellum

Anna Vukušičová, rozená Krajíčková, se narodila 13. ledna 1943 v Brně. Dětství a dospívání má spojeno s Písečníkem, brněnskou osadou, tehdy dělnickou, nemajetnou a částečně izolovanou kolonií. Po základní škole se vyučila tkadlenou v brněnských Zábrdovicích a poté nastoupila do práce v papírnách na Křenové. Roku 1963 se provdala za Julia Vukušiče a společně vychovali tři děti. Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 prožila v Zábrdovicích, s okupanty se pak dostávala i do bližšího kontaktu. Roku 1974 nastoupila do Královopolské strojírny, kde pracovala více než dvacet let – až do svého odchodu do důchodu. V práci ji také nabádali ke vstupu do Komunistické strany Československa (KSČ), což odmítla. Sametovou revoluci prožila v Brně, kde žila i v roce 2022.