Vladimír Vyskočil

„To byl vlastně můj výmysl, já jsem to všechno zorganizoval, nachystal. Tady je sokolovna, která má zídku kolem dokola, tu jsme pomalovali protistátními hesly. Příklad: ,Desáté výročí, táhněte domů, my vás tu nechcem.’ No a při tom nás někdo udal. Jsem se otočil, svítila na mě světla a už nás měli, no.“

„Nastoupil jsem do Klatov jako dělostřelec a první, co bylo, tak nastoupili jsme, a: ,Vojín Vyskočil, odevzdejte zbraň!’ Vyfasoval jsem montérky a to bylo asi tak všechno. A to jsem měl tu amnestii. Ale oni na tu amnestii nebrali žádný zřetel. Neměli mi nic připomínat, přesto jsem nesměl mít zbraň, nesměl jsem mít u sebe ostré náboje, nesměl jsem chodit do stráže, tam byly taky ostré náboje. Prostě montérky a dělal jsem tam takové práce. Zednické, v kuchyni jsem umýval zem a tam mě šikanovali. To bylo takové špatné, první půlrok.“

„15. nebo 16. listopadu – v Hradišti je morový sloup na prvním náměstí – tam bylo první setkání, ale to tam byl samý estébák všude. To bylo patnáctého. A já jsem tam jel s kámošem, vlajku jsme měli [pověšenou] z auta a lidi se tam shromažďovali. No a pak přišel ten 17. listopad, to si pamatuju. To už se šlo od morového sloupu prostřední ulicí na náměstí. A teď ty vlajky, a ti estébáci stáli zastrčení v obchodech a prodavačky vybíhaly ven, co se to děje. A ten jeden mě zase poznal, který chodil k nám, a říkal: ,Však ty půjdeš zase zpátky. My tě zase zavřeme.’ A ještě mi tak vyhrožoval při tom průvodu, 17. listopadu na náměstí. No a pak už to tam probíhalo tak jako všude, každý den. Každý den.“